Vláda dnes rozhodla, že od čtvrtku šest hodin ráno nastává v ČR de facto lockdown, mj.  budou uzavřeny maloobchodní prodejny a služby. Výrazně redukován bude také volný pohyb osob s výjimkou cest do práce, na nákup či k lékaři, eventuálně na pomoc blízkým osobám. Úřední hodiny se zkrátí nanejvýše na pět hodin, dva dny v týdnu.

Lockdownové opatření má platit do 3. listopadu.

Jak známo, naše republika se třetí týden nachází v tzv. nouzovém stavu. Sice to není poprvé v dějinách ČR, nicméně nejde o žádnou legraci, kterou by bylo možné podceňovat.

V rámci tohoto nouzového stavu česká vláda rozhoduje o dalších a dalších zpřísnění pravidel kvůli zmíněné rostoucí nákaze koronavirem. A průběžně nás strašili, pardon varovali, že opatření se budou zesilovat a zesilovat. Což vyvrcholilo dnešním schválením lockdownu.

K situaci mám nejen jako právník, ale hlavně jako český občan několik poznámek.

Za prvé, u většiny opatření, která se více či méně chaoticky zavedla v posledních dnech, nebyl prokázán zásadnější a jednoznačně pozitivní vliv na šíření covidu, nezapomínejme, kovidová křivka roste ve většině zemí EU, i když tam mají obdobná opatření delší čas.

Navíc naše vláda přislíbila, že když se čísla covidu zlepší, tak se prý bez zbytečného odkladu opatření uvolní. Takže pak se to opět rozvolní a zanedlouho zase výskyt „korony“ naroste, poté epidemiologové a veřejnost začnou logicky křičet, že nám to začne zase stoupat, což pak asi zase skutečně začne, jelikož se to uvolní. Logicky politici to pak zase zavřou – postupně a zmateně – a tak furt dokola. Třeba i pět nebo deset let. To se máme, přátelé, vskutku na co těšit. Pozor, neříkám, že za jiné vlády, než je dnešní Babišova (resp. Prymulova), by to bylo výrazně lepší.