Novináři a štábní krysy – docela jedovatá kombinace...

V době mediálně propojeného světa vlastně konečně oficiálně vyhlásil válku Afghánistánu, přesněji té druhé větší části, co se necítí být americkým protektorátem. S předpokladem, že si toho primitivní Afghánci z hnutí Tálibán asi nevšimnou. A vydal též rozkaz, aby prostějovští výsadkáři utvořili trestné komando, co nakonec do těžce zkoušené země odjelo, promptně zajalo dva tálibánce, jednoho při akci zabilo.

Následoval další útok na náš kontingent, pět mužů bylo zraněno. Pak další s jedním mrtvým a dvěma zraněnými. Těmto dvěma útokům však předcházely mediální tirády novinářských nicek o hrdinství našich parašutistů (jejichž profesionalitu a osobní odvahu nemají tyto řádky sebeméně zpochybňovat), tomu zase předcházelo poskytnutí výsostně tajné informace zřejmě nějakým tím štábním tlučhubou právě zmiňovaným lovcům senzací, bezpáteřním bulvaristům – prostě už zmiňovaným nickám.

Okupace je prostě jenom taková nějaká náhoda...

Skutečnost, že námi zabíjení Afghánci zabíjejí naše vojáky proto, že je ze svého pohledu považují za okupační síly, se veřejnosti nesděluje. Rovněž fakta o tom, že Tálibán (a může si o jeho ideologii myslet kdo chce, co chce) nemá žádné exteritoriální požadavky a dokonce hodlal vydat islamistického guru Bin Ládina Američanům po dobrém, považujíc jej za nepřítele, se také z televize nedozvíte.

Po dobrém… Co, po dobrém?! To by pak nebyl přece žádný kšeft pro americké zbrojaře. Střelnici, polygon si z těch divochů uděláme, vyvážet „principy“ a „hodnoty“ se bude. A čeští četníci si při „obraně našeho způsobu života“ udělají to své.

Drsným a do nebe volajícím cynismem pak je, že oficiální političtí i vojenští „odborníci“ cpou veřejnosti do hlav blábol o tom, že naši vojáci jsou jakousi obětí náhody, vůbec ne obětí amatérismu armádních plkalů, kteří prozrazují cokoli (za co asi?) a novinářských hyen, jež tyto smrtelně nebezpečné informace zveřejňují.

Tálibán (v překladu Studenti) totiž určitě nemá vůbec přístup k internetu, soudí asi naši myšlenkoví velikáni.

To jsou ale paradoxy!

Neskutečným paradoxem doby je také to, že realitě nejvíce blízkého vysvětlení se zmocnil Schwarzenbergův nástupce na post ministra zahraničí Zaorálek. Ten nyní dává k úvaze rozhodnutí o postupném stažení kontingentu, který sám pomáhal prohlasovat a jehož byl sám velkým příznivcem. Hroší kůže tohoto politického hochštaplera, jenž vstává každé ráno s nasliněným prstem, aby zjistil, jaký ten den povane mediální či politický vítr, je zhola neuvěřitelná.

Paradoxem doby rovněž je, že jindy střízlivě vnímající prezident Zeman opuštění tisícileté tradice Českého státu, který se nikdy nesnažil okupací cizích zemí vyvážet jakési „hodnoty“ a „způsob života“, jaksi nevnímá a nyní pochvalně kvituje účast naší země na zbytečném dobrodružství. Z Afghánistánu utekli kdysi Britové, pak Sověti, nedávno pět Britové, Kanaďané, Holanďané… V budoucnu zmizí i Američané. Ale my se nevzdáme, zní mainstreamem blbečkovské plácání se po ramenou.

A co drogy? Posílíme naši ekonomiku made in Kosovo?

Vlastně – s kým teď budou Prostějováci na Opatův rozkaz válčit? S Tálibánem nebo Afghánskou armádou, kterou učíme, jak se to správně má dělat? Ten poslední útočník byl totiž afghánský voják té správné strany. Byl to přece „náš bastard“.

Vyhlásíme Afghánistánu válku i regulérně? A co opium? Budeme mít podíl i na exportu tohoto artiklu? Máme záruky, že nám CIA něco přenechá…?