HDP v mezičtvrtletním vyjádření roste nepřetržitě již téměř pět let, a v loňském roce jeho růst dokonce výrazně zrychlil. I když na začátku letošního roku ekonomika eurozóny mírně zpomalila, předstihové ukazatele se stále pohybují bezpečně v pásmu expanze a nad svými průměrnými hodnotami. V souladu s tímto příznivým vývojem poklesla nezaměstnanost v eurozóně pod předkrizovou úroveň a v dubnu letošního roku dosáhla 8,5 %. Na základě ekonomické teorie vycházející z tzv. Phillipsovy křivky[1], která popisuje negativní vztah mezi mírou nezaměstnanosti a dynamikou mezd, by v těchto podmínkách mělo docházet k silnému růstu mezd.

Z tohoto pohledu je překvapivé, že nominální růst mezd od roku 2013 v eurozóně překročil 2% úroveň pouze výjimečně (Graf 1). Ke znatelnému zrychlení mzdového vývoje nedošlo ani po roce 2014, kdy se ekonomika zemí platících eurem přesunula z fáze mírného oživení do fáze expanze. Po určitých náznacích, že se dynamika mezd začala v první polovině 2017 zvyšovat, došlo ve druhé polovině roku naopak k jejímu snížení. Růst mezd ve veřejném sektoru přitom mírně zaostával za růstem v soukromém sektoru (o 0,4 procentního bodu), což souviselo s úspornými opatřeními vládního sektoru v některých zemích eurozóny.

Premiantem může být jenom někdo

Vývoj mezd napříč členskými státy eurozóny je navíc značně různorodý. V prvním čtvrtletí roku 2018 rostly nominální mzdy nejrychleji v pobaltských zemích a na Slovensku (Graf 2). V Portugalsku naopak hodinové mzdy poklesly, a to jak v nominálním, tak v reálném vyjádření (tj. po očistění o růst spotřebitelských cen). Reálně mzdy poklesly také v Itálii, zatímco ve Francii reálné mzdy zhruba stagnovaly. V eurozóně jako celku dosáhl růst nominálních mezd v prvním čtvrtletí 1,8 %, přičemž po započtení inflace mzdy vzrostly jen nepatrně. Pouze mírně vyšším tempem než v celé eurozóně rostly mzdy také v Německu, tedy v zemi významné pro zahraniční obchod ČR.

V samotné ČR rostly mzdy na začátku letošního roku na základě srovnatelného ukazatele téměř stejným tempem jako v pobaltských zemích a na Slovensku. ČNB nicméně ve svých analýzách sleduje národní mzdový ukazatel, který sestavuje Český statistický úřad (ČSÚ) a který se mírně odlišuje od metodiky Eurostatu (Graf 3). Ukazatel ČSÚ vykazuje v případě ČR historicky nižší volatilitu a pro začátek roku 2018 také nižší hodnotu než indikátor Eurostatu.

Phillipsova křivka někde stále platí

Nízké tempo růstu mezd v zemích s vysokou nezaměstnaností – tj. ve Španělsku, Itálii a na Kypru – není vzhledem k volné kapacitě v jejich ekonomikách překvapivé (Graf 4). Přestože nezaměstnanost v posledních letech klesala ve všech zemích eurozóny, míra nezaměstnanosti v zemích jižního křídla zůstává nad hodnotami zaznamenanými před krizí. Celková míra nezaměstnanosti navíc volné kapacity v ekonomice podhodnocuje, a to z toho důvodu, že mnoho zaměstnanců pracuje nedobrovolně na zkrácený úvazek, i když by preferovali plný pracovní poměr. Dle odhadů Evropské centrální banky se tak šířeji pojatá míra nezaměstnanosti v eurozóně pohybovala např. v prvním čtvrtletí loňského roku o téměř 5 procentních bodů nad oficiální mírou nezaměstnanosti.

Pohledem Phillipsovy křivky nejsou překvapivá ani vysoká tempa růstu mezd v některých nových členských státech měnové unie (v Estonsku, Litvě, Lotyšsku a na Slovensku) a v ČR. V těchto zemích hraje ve mzdovém vývoji výraznou roli napětí na trhu práce. Např. v Estonsku je toto napětí zvýšeno tím, že značná část obyvatelstva pracuje v sousedním Finsku, kde jsou mzdy řádově vyšší. Druhým faktorem rychlejšího růstu mezd v těchto ekonomikách je jejich konvergence k jádrovým zemím, protože výchozí hodnota mezd a nákladů na práci (Graf 5) je v nových členských státech EU, včetně ČR, stále relativně nízká.

Naproti tomu v Německu, kde nezaměstnanost dosahuje svých historických minim, vzbuzuje mírné tempo růstu mezd pozornost. Tomuto nestandardnímu vývoji se věnuje širší diskuse související s hypotézou tzv. zploštění Phillipsovy křivky (Graf 6), která se vede nejen v případě Německa, ale i dalších vyspělých zemí. Toto zploštění znamená, že mzdový vývoj není na vývoj na trhu práce tak citlivý jako v minulosti. Vzhledem k tomu, že mzdy a celková hodnota inflace jsou spolu úzce provázány, by plošší Phillipsova křivka znamenala, že opatření centrální banky za účelem zvýšení či snížení inflace musí být výraznější než dříve.

V ČR byl několik let po krizi vývoj mezd také výrazně utlumený, a to navzdory snižující se nezaměstnanosti. Poslední vývoj však naznačuje, že se teorií popisovaný a v minulosti pozorovaný vztah mezi růstem mezd a nezaměstnaností obnovil. Mzdová Phillipsova křivka v ČR má v období po krizi dokonce vyšší sklon, než tomu bylo v předkrizovém období. To bylo dáno relativně stabilním růstem nominálních mezd bez ohledu na vývoj nezaměstnanosti v předkrizovém období. Naopak v období po krizi, kdy míra nezaměstnanosti v ČR výrazně poklesla, vztah mezi růstem nominálních mezd a mírou nezaměstnanosti zesílil. Inflace spotřebitelských cen přitom na růst mezd reagovala v obou obdobích pouze omezeně.

Made in Germany

Při bližším zkoumání historického vývoje růstu mezd v Německu lze v posledních 20 letech najít čtyři období (Graf 7), na jejichž základě nelze současný mzdový růst v Německu hodnotit jako netypicky nízký:

Období 1998–2002: Vývoj byl ovlivněn předchozím sjednocením Německa, kdy rostlo zadlužení veřejných financí, a trh práce nebyl pružný. Ekonomika v tomto období rostla pomalu (meziročně v průměru o 1,7 %) a nezaměstnanost byla vysoká. Růst HDP začal od roku 2000 výrazně zpomalovat a míra nezaměstnanosti se začala po předchozím poklesu opět zvyšovat. V průměru za celé toto období dosáhla míra nezaměstnanosti 8,5 %.

Období 2003–2008: Nezaměstnanost dále rostla. Zároveň došlo, mj. pod tlakem přesunu výroby do východoevropských zemí s nižšími mzdovými náklady, k reformám na trhu práce (Hartz I–IV). Ty mířily zejména na zpružnění trhu práce, a tím na snížení počtu nezaměstnaných, např. podporou zkrácených pracovních úvazků. Reformou prošel celý systém úřadů práce, včetně podoby vyplácení podpory v nezaměstnanosti. V tomto období se vrátil na trh práce velký počet dříve nezaměstnaných nebo osob stojících mimo pracovní trh. Míra nezaměstnanosti po dosažení svého vrcholu v roce 2005 (přes 11 %) začala klesat. Tlak na růst mezd byl nízký a vzhledem k současně probíhajícím reformám mzdy ve státním sektoru v reálném vyjádření dokonce poklesly.

Období finanční krize 2009–2014: Nezaměstnanost v Německu na rozdíl od jiných zemí eurozóny příliš nevzrostla (od října 2008 do července 2009 pouze o 0,9 p. b.) a rychle se vrátila ke svému klesajícímu trendu. Zaměstnanci preferovali zmrazení či pokles platů před nejistotou ztráty zaměstnání. Míra nezaměstnanosti v tomto období dosáhla v průměru 6 %.

Období od roku 2015 až dosud: Je charakteristické stabilním hospodářským růstem a zároveň velmi nízkou inflací spotřebitelských cen. Přestože se dynamika mezd v tomto příznivém ekonomickém prostředí zvýšila ve srovnání s předchozími obdobími pouze mírně, v reálném vyjádření si mzdy v tomto období vedly nejlépe.

To, že tempo růstu mezd v Německu zůstává navzdory historicky nejnižší nezaměstnanosti umírněné, lze vysvětlit kombinací několika faktorů. Velkou roli hraje migrace z východní Evropy, Itálie a Španělska, která vzrostla především v souvislosti s finanční a dluhovou krizí (Graf 8). Pracovníci z těchto zemí tak zvyšují nabídku práce v Německu, což působí proti růstu její ceny. Slabší tlak na růst mezd plyne také z vysokého podílu zaměstnanců se zkrácenými úvazky (téměř 30 % pracující populace) a s pracovními smlouvami na dobu určitou (téměř 13 %). Síla těchto zaměstnanců při mzdovém vyjednávání je totiž nižší. V poslední době dále odbory kladou vyšší důraz na zkrácení pracovní doby a pro zaměstnance je často rovnováha mezi pracovním a soukromým životem důležitější než vyšší nárůst mezd. Určitou roli hraje také mechanismus stanovování mezd, který obsahuje jak v Německu, tak v dalších zemích častěji než dříve „vzadhledící“ prvky[2]. V současnosti tak může odrážet delší období nízké pozorované inflace. Pomalý růst nominálních mezd v neposlední řadě odráží také slabý růst produktivity práce v posledních letech.

Návrat k růstu konkurenceschopnosti

Pozorované rozdíly ve mzdovém vývoji zemí eurozóny jsou projevem postupného odstraňování nerovnováh z doby před finanční krizí. Po odeznění finanční a dluhové krize probíhá v zemích jižního křídla postupný proces obnovy konkurenceschopnosti, který se projevuje mj. poklesem či pouze mírným růstem jednotkových nákladů práce (Graf 9). K tomuto vývoji přispěly také reformy trhu práce, které země jižního křídla provedly. Ve srovnání s těmito ekonomikami je nárůst jednotkových nákladů práce v Německu vyšší. Obrátil se tak vývoj zaznamenaný v letech 2002–2008, kdy země jižního křídla konkurenceschopnost oproti Německu ztrácely (viz horizontální čáry v grafu 9). V tomto prostředí by návrat inflace k cíli ECB urychlilo, kdyby nárůst mzdových nákladů v Německu (jehož podíl na ukazateli celkových mzdových nákladů v eurozóně představuje 35 %) zřetelně překročil 2 %. Vývoj v tomto směru naznačuje například únorový výsledek kolektivního vyjednávání odborové organizace IG Metall (pod kterou spadá asi 3,9 milionů německých zaměstnanců), který počítá s nárůstem mezd o 4,3 %.

Světlo na konci tunelu

Dostupné výhledy růstu mezd pro eurozónu a především pro Německo ale s jejich brzkým výraznějším zrychlením stále nepočítají (Tabulka 1). Růst ceny ropy a slabší kurz eura ve druhém čtvrtletí 2018 oproti začátku roku navíc část nominálního růstu mezd ukrojí, což bude mít pravděpodobně negativní dopad na spotřebitelskou poptávku, a zprostředkovaně tak mohou být tlumeny poptávkové inflační tlaky v eurozóně. S vědomím určitých omezení při srovnávání mzdových ukazatelů v různých zemích očekává únorový výhled Consensus Forecasts (CF)[3] zrychlení růstu hodinových mzdových nákladů v eurozóně v letošním roce na 2 % a v příštím roce na 2,3 %. Stejný růst mezd pro letošní rok byl předpovídán již v CF ze srpna 2017, což dokládá strnulost a ukotvenost mzdových očekávání na relativně nízké úrovni. V samotném Německu prognózuje červnový CF nárůst mezd v produkčním sektoru vyjednaných pro letošní i příští rok na úrovni 2,9 %. Také Bundesbanka ve své pravidelné měsíční zprávě uvádí, že hlavními faktory, které přispěly k utlumenému mzdovému vývoji v Německu, jsou nízký růst produktivity, nízká pozorovaná inflace spotřebitelských cen a vysoký příliv pracovníků z ostatních zemí EU. Nicméně sílící napětí na trhu práce by mělo podle její červnové prognózy přispět ke zrychlení růstu nominálních mezd v letošním a příštím roce (u vyjednaných mezd na 2,9 %).

Výhledy růstu nominálních mezd pro eurozónu a Německo

[1] Mzdová Phillipsova křivka zachycuje inverzní vztah mezi mírou nezaměstnanosti a jí odpovídající mírou růstu mezd. Nižší nezaměstnanost je tedy spojena s vyšším růstem mezd.

[2] Růst mezd je stanovován na základě minulého vývoje, nikoli na základě očekávání, což vede navzdory pozitivnímu vývoji k jejich setrvačnosti.

[3] CF je měsíční publikace společnosti Consensus Economics, která dotazníkovým způsobem získává výhledy ekonomických veličin od většinou soukromých bank. Výhledy CF pro inflaci spotřebitelských cen a cen průmyslových výrobců a růst HDP u hlavních obchodních partnerů ČR, včetně výhledu měnového kurzu USD/EUR, jsou používány jako vstupy do jádrového predikčního modelu ČNB (g3).

Tomáš Adam, Filip Novotný

Vyšlo na webových stránkách České národní banky.