Prezident Zeman včera řekl, že „terapie, kterou zvolila banka, byla objektivně neúspěšná“ a že si přeje, aby nový guvernér Michl ukončil zvyšování sazeb. K tomuto svému záměru prezident výrazně přispěl i výběrem nově jmenovaných členů bankovní rady. V nedělním rozhovoru na Prima CNN to zesílil slovy, že 16% inflace je důsledkem politiky zvyšování úrokových sazeb. To však musí rozumní ekonomové rezolutně odmítnout. Za to prezidenta asi pochválí jenom pan Švejnar.

Významný podíl na zpravodajství má karlovarský filmový festival. Dozvíme se i to, že se při sobotní slavnostní večeři v Puppu podával lososový pstruh s marinovanou baby řepou a s koprovým tvarohem. Nebyl jsem tam, ale prolistoval jsem objemný katalog filmového festivalu. Když čtu zkrácené osnovy filmů, zdá se mi, že si tam dali sraz progresivisté celého světa. Zaujala mne ale i jedna zdánlivá maličkost. Filmy mají v katalogu uvedený i stát, kde film vznikl. V drtivé většině případů to však není jen jeden stát. Byly to dva, tři, čtyři, jednou i pět států. Vidím v tom propagaci kosmopolitismu proti národnímu státu. Nikdo mi nevysvětlí, že jde o autentickou spolupráci. Je to móda, která má něco naznačit. Znamená to, že už nemůže být natočen film italský, švédský či španělský? Přestávám tomu rozumět.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause