Před sto dvěma lety byl v této budově vyhlášen svobodný a demokratický stát, jehož dědicem je dnešní Česká republika. Toto výročí bývalo slaveno důstojně, s úctou, s pokorou vůči tomu, co bylo tehdy vykonáno a s důvěrou a nadějí v budoucnost. Dnes tomu tak není.

Zakladatelé našeho státu ve složitých válečných poměrech strachu nepodlehli a svůj záměr prosadit dokázali. Vezměme si z nich příklad. Nedopusťme, aby nás paralyzoval záměrně šířený strach. Je jen na nás, jestli mu podlehneme.

Uplynulé století bylo naplněno úsilím jednou získanou svobodu a národní nezávislost znovu neztratit. Díky odvaze, obětem a práci celých generací našich předků se to nestalo. Toto historické vědomí by nás mělo naplňovat optimismem a motivovat nás k občanské aktivitě i v dnešní době, kdy čelíme novým vážným hrozbám, určitě ne jen zdravotního typu.

Pod pláštíkem protiepidemických opatření jsou omezovány Ústavou dané občanské svobody, je likvidována ekonomika (a s ní důstojné životy statisíců lidí), jsou rozvraceny finance státu, jsou vytvářeny dluhy, které budou zatěžovat nás a naše potomky dlouhá desetiletí.

Zůstaneme-li v pasivitě, zvítězí-li strach nad svobodou, necháme-li si vnutit arogantní, údajně expertní rozhodování a podřídíme-li se cizím zájmům, o všechno přijdeme. Nejen o to, co jsme vytvořili my, dnes žijící, v uplynulých letech, ale přijdeme i o dílo těch, jejichž odkaz si dnes připomínáme.

Václav Klaus k 28. říjnu 2020 před Obecním domem v Praze

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause.