Dnes u nás začínají volby již čtvrtého prezidenta naší polistopadové republiky. Zdá se, že už o nich bylo řečeno všechno, a že už téměř všechno o sobě řekli i všichni nabízející se kandidáti. Dvě věci však chybí. Nesnažili se vysvětlit, jakým řízením osudu se do vybrané skupiny možných budoucích prezidentů dostali. Šlo totiž o sebevýběr kandidátů a za nimi stojících mediálních agentur. A mnohá témata zůstala tabu. V mnoha ohledech ta nejdůležitější. 

Přímá volba znamenala rezignaci politických stran, jako základního prvku našeho systému parlamentní demokracie, na výběr vhodného kandidáta. To je nevysvětlitelným a neobhajitelným defektem naší politiky. Kandidát není vybírán – myšleno jakoukoli reprezentativní skupinou našich občanů. Pouze se nechává zvolit. To považuji za jistou formu negativního výběru, který postrádá jakýkoli pozitivní smysl.

Prezident je součástí politiky. Volby by proto měly být vymezeny politicky, což naše letošní prezidentské volby nejsou. Stala se z nich spíše jakási soutěž typu volby královny krásy (pokud se nemýlí kandidátka Nerudová, že ji její půvab a mládí znevýhodňuje). Samozřejmě není myšleno krásy v úzkém slova smyslu. Tou krásou se myslí morálka, bezúhonnost, vyšší principy mravní, ušlechtilost, a podobné charakteristiky. To jsou ale požadavky na každého slušného člověka, to nejsou žádné specifické prezidentské charakteristiky. Prezident má umět něco jiného, a to bohužel není – díky našemu zvolenému systému prezidentské volby – u nás vůbec vypointováno. Ale děj se vůle boží.

To mne přivádí k druhému dnešnímu tématu. Katolická církev utrpěla v posledních dnech dvě obrovské ztráty. První byla smrt papeže Benedikta XVI., druhou je smrt George Pella, kardinála v australské Sydney. Oba byli mimořádnými osobnostmi, jejichž dosah daleko přesahoval svět katolické církve. Obou jsem si nesmírně vážil, oba byli kvůli svým názorům a postojům předmětem veřejně projevované nenávisti lidí opačného světonázoru.

Je pikantní, že jsem oba na vlastní oči viděl na Svatopetrském náměstí celebrovat mši. V roce 2005 tehdejší kardinál Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI., celebroval smuteční mši při pohřbu svého blízkého přítele papeže Jana Pavla II. V roce 2023, v první lednový týden, se to opakovalo. Smuteční mši při pohřbu papeže Benedikta XVI. koncelebroval kardinál George Pell. To potvrzuje jejich ideovou blízkost.

Papež Benedikt XVI. se stal po svém pohřbu předmětem neuvěřitelně nenávistných výroků, bohužel i u nás. Co si o něm den po pohřbu dovolil říci na Dvojce Českého rozhlasu Václav Malý, bylo téměř neuvěřitelné. Aby pomocný biskup pražský Václav Malý o svém papežovi říkal, že byl téměř bezvýznamnou osobou, přesahuje všechny meze mé představivosti. Že o něm ještě horší věci ve slovenském Deníku N říkal Martin C. Putna, známý český progresivistický aktivista, je věcí také smutnou, ale ten nebyl biskupem. Naopak, v německém Junge Freiheit z tohoto týdne jsem objevil seriózní článek o smrti Benedikta XVI., ve kterém bylo připomínáno mimo jiné mně neznámé přihlášení se Benedikta XVI. k ekologickému myšlení, ale s jedním specifickým dodatkem: že je potřeba chránit i ekologii člověka. I ten potřebuje být chráněn, myšleno před progresivisty všeho druhu.

Kardinál Pell byl vatikánským prefektem Sekretariátu pro věci hospodářské. Zemřel, o 14 let mladší než papež Benedikt, v důsledku srdečních komplikací po dlouho plánované operaci kyčle. V Římě jsem ho viděl koncelebrovat mši ještě minulý čtvrtek. Mnozí si připomínáme jeho hrdinný boj proti falešnému obvinění ze sexuálního zneužívání. Přesto před osvobozujícím rozsudkem strávil kardinál Pell ve věku 78 let 404 dní ve vězení (dle Vatican News z 12. 1. 2023). Byl kardinálem, který běžně publikoval společenskovědní texty ve světových časopisech a já jsem ho mohl pravidelně číst v australském měsíčníku Quadrant.

Smrt obou je velikou ztrátou pro všechny obhájce svobody, tradic a racionálního uvažování.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause