Právo chudých – největším problémem mediálně vděčných případů je, že osoby, které jsou chudé, nemají dostatečnou právní ochranu. Evropské státy přistupují k této problematice systematicky,  a zaručují, aby každý, kdo volá po ochraně svých práv, měl právo na advokáta. Toto právo chudých vynikajícím způsobem funguje na Slovensku, ale u nás je Popelkou. Vždy s odkazem, nejsou na to peníze, bylo negováno jakékoli zřízení  a poskytování tzv. bezplatné právní pomoci. Právě to by však mělo být jednou z programových priorit na úkor různých quasi sociálních programů. Reálné zajištění právní pomoci pro všechny osoby , i ty v přechodném nedostatku finančních prostředků, by znamenalo upevnění právního státu. Současně by však znamenalo pozitivum pro justici, neboť ta by nebyla přetížena zbytečnými spory a situacemi, kdy nešťastný účastník v řízení bez peněz se potácí ze strany na stranu. Při kvalifikované právní pomoci by věc byla vyřešena mnohem rychleji a účinněji.

Lhůty pro rozhodování

Píše se mi to těžce, ale navrhl bych , aby byly zavedeny lhůty pro rozhodování ve všech věcech,  i když sám osobně nejsem jejich příznivcem. Zejména v tzv. civilních a obchodních sporech by stanovení lhůt pro rozhodování ve věci samé znamenalo, že by došlo k výraznému urychlení sporu. Jistě by bylo na diskusi , ve které věci ano či nikoli, ale představte si , že když podáte žalobu k soudu , bude vaše věc prostě rozhodnuta třeba do půl roku a máte na to zaručené právo.

Jak se vyřešil problém s tzv. předběžnými opatřeními v otázkách rodinné péče a obchodních věcí, šlo by  vyřešit i problémy dlouhotrvajících soudních jednání stanovením těchto lhůt.  Mělo by to pak za následek onu fungující justici, po které každý volá. Jsem si dobře vědom negativních konotací zavedením povinných lhůt pro rozhodování v jednotlivých věcech, ale minimálně se jedná o otázku programové diskuse.

Sloučení soudních řádů

České procesní předpisy jsou nepřehledné. Jsou ve skutečnosti  přísným formálním postupem a na druhé straně předstírají , že jsou bezformální a že se práva může domoci každý. To ve svém důsledku vede k zahlcení soudů a k tomu, že při vyřizování věcí je třeba se soustředit na spoustu podružností místo toho, aby se řešilo meritum věci. Rozhodně by věci prospělo sloučení občanského soudního řádu a soudního řádu správního do jednoho právního předpisu, a zavedení tzv. „advokátského procesu“, tedy procesu, kdy věc je projednána před soudem v jedné várce najednou , protože je potřeba splnit řadu formálních požadavků, které samotný proces zjednodušují. Na tomto místě lze i zdůraznit, že občanský soudní řád, jako základní právní předpis, kterým se řídí vše od rozvodu po obchodní věci , je předpisem z 60. Let, stejného data , zrodu a ideologie jako zanikající občanský zákoník.