Andreji Babišovi věří 45,8 % dotázaných, což je oproti květnu o 5,2 % více. Na druhé místo za Babiše se z třetí příčky vyhoupl ministr obrany Stropnický, kterému věří 41,2 % dotázaných. Milan Chovanec, který byl ještě v květnu druhým nejdůvěryhodnějším politikem, jemuž věřilo 40,4 % dotázaných, klesl na čtvrtou příčku – důvěřuje mu 33,1 % občanů. Ministra Chovance v důvěryhodnosti přeskočil ministr zahraničí Zaorálek, kterému důvěřuje 34,7 % dotázaných. Ministr Zaorálek si od května polepšil o 16,3 % a na třetí příčku v zebřičku důvěryhodnosti politiků se vyhoupl až z 16., tedy předposlední, pozice. Evidentně mu tedy v očích občanů nijak neuškodilo tzv. „Prohlášení Čtyř,“ týkající se vnímání Číny Českou republikou, které bylo a stále ještě je kritizováno médii jako výraz zbytečného ohýbání se před Čínou. Většina občanů zřejmě ono prohlášení vnímá poněkud jinak, než jak ho představují média… Ministr Zaorálek je navíc jediným ze dvou ministrů za ČSSD, jejichž důvěryhodnost od května vzrostla (druhou je ministryně Valachová.)

Předseda sociální demokracie B. Sobotka je v současnosti podle SANEPU důvěryhodný pro 29,7 % občanů, což je o 7,1 % méně než v květnu.

Největší pokles důvěryhodnosti zažil oproti květnu ministr kultury D. Herman Tomu podle SANEPU důvěřuje 18,2 % dotázaných. V květnu mu přitom věřilo 26,2 % dotázaných. Pokles důvěry o osm procentních bodů na 18,2 % řadí ministra Hermana pouze před (již brzy bývalého) ministra Dienstbiera. A pokles důvěryhodnosti u jinak téměř neviditelného ministra nelze připsat ničemu jinému, než jeho oficiálnímu setkání s dalajlámou a kauzou „Brady“ spojenou s útokem na prezidenta, kterou toto setkání nastartovalo. Lze tedy konstatovat, že Hermanovi útok na srdce voličů ani na hlavu státu vůbec nevyšel…

Průzkum SANEPU ukazuje zajímavé věci. Jednak opět potvrzuje fakta, která jsou známá už dlouhodobě – nejdůvěryhodnějším členem vlády je šéf hnutí A. Babiš, multimiliardář šéfující nejmocnější české straně protestu(!). Ale ukazuje i záležitosti novější. Zřejmě nejvýraznější z nich je příklon české veřejnosti k ministru Zaorálkovi, poté, co se L. Zaorálek svými prezentovanými názory posunul blíže k prezidentovi Zemanovi.

Sešup důvěryhodnosti ministra Hermana a zároveň nárůst důvěryhodnosti ministra Zaorálka by pro ČSSD mohl být varováním před cestou vstříc tzv. „liberálnímu městskému voliči“, kterou chce podle svých slov nastoupit B. Sobotka.

Zřejmě nejpřístupnějším členem vlády za ČSSD pro onoho liberálního městského voliče je J. Disnstbier. Jeho důvěryhodnost je, i přes to, že je oblíben „pražskou kavárnou“, v očích občanů jen velmi malá. Ministr Herman se svým setkáním s dalajlámou a následným bojem za strýcovo vyznamenání také soustředil na zisk sympatií městského liberálního voliče. Soudě podle vyjádření tisku se mu tyto sympatie získat podařilo. Podle tohoto průzkumu SANEPU však ziskem „kavárny“ ztratil důvěryhodnost v očích ostatních.

„Liberální městský volič“ je zkrátka mezi voliči vcelku malou, a navíc velmi speciální menšinou, která se svou rétorikou tak ostře vymezila proti zbytku společnosti, že jakékoli pokusy o spojování se s ní, vyúsťují spise6 ve velkou nevoli všech ostatních skupin obyvatel a voličů… A v jakých věcech by ČSSD chtěla „městskému liberálnímu voliči“ vycházet vstříc, je v takto nastavené situaci celkem druhotné…