Případ Skripal na mne působil od prvního počátku velice amatérsky, protože zaprvé obě oběti atentátu přežili, což by profesionálové nedopustili, za druhé, nebylo jasné, proč použili nervově paralytický plyn, který je primárně určena pro bojové nasazení a za třetí látku, jejíž původ rychle umožní ukázat na Sovětský svaz, resp. Rusko, jako jejího výrobce. Připomínám přitom, že ruská rozvědka má dlouhodobě vynikající pověst. Jen pro osvěžení paměti: „Sovětské Rusko, bolševici, překonali v tomto oboru vše, co lidstvo kdy dosáhlo,“ upozorňoval již v roce 1928 šéf zpravodajství ministerstva vnitra ČSR, Jan Hajšman, „a nelze dobře říci, kam až sahá bolševická politika a kde začíná konspirace; nelze rozeznati, co je služba informační, co špionáž, provokace, propaganda...“

Případ Skripal pověsti ruské vojenské rozvědky rozhodně neodpovídá. Laskavého čtenáře bych v této souvislosti rád upozornil na tvrdý výcvik ruských Spetznac: zde a zde. Není mi jasné, jak špičkově vycvičení příslušníci GRU mohli útok na Sergeje Skripala a jeho dceru takhle zpackat. Nedokážu poukázat ani na jediný pozitivní přínos či prospěch, který tato akce Rusku přinesla. Není mi vůbec jasné, proč by to Rusové dělali.

Ruští špioni se, podle své působnosti, dělí na tři typy: