Jeho hlavním úkolem je udržet při životě a v chodu Německou (dříve Evropskou) unii. Dokud existuje jako jedno z možných řešení blízkovýchodního konfliktu založení Středovýchodní unie, musí ta německá alespoň pět až deset let ještě vydržet!
Neměl by to být až tak velký problém. Němcům jimi řízená Unie vyhovuje, protože díky ní závratně bohatnou a v jejich prospěch hovoří i skutečnost, že stávající hluboké problémy Unie milosrdně zakryje Brexit. Vyjednávání s Velkou Británií o jejím vystoupení z EU se může vléci i deset let a Německá unie musí do jejich skončení prokazovat „nerozbornou jednotu a vzájemné přátelství". Jinými slovy, problémy Německé unie se budou umně zametat pod stůl.

Jediným akutním problémem, skutečně zralým k řešení, je mimořádná průchodnost unijních hranic. Němci a potažmo Francouzi mají k dispozici dvě řešení:
1. založit vlastní, unijní (evropskou) armádu;
2. donutit NATO, aby hlídala její hranice.

Problémem je, že Německé unii velí Němci a její páteřní armádou je armáda německá, potažmo francouzská, zatímco NATO velí Američané a páteřní armádou je ta americká. Jak ukázala migrační krize zájmy USA a Německa nemusejí být vždy shodné. Sám jsem zvědav, jak se Němci nakonec rozhodnou, ale tipl bych si, že pro vznik evropské armády. Emmanuel Macron byl vybrán i kvůli tomu, aby společně s Němci prosazoval její vznik.
A co říci na závěr? Německé unii popřejme sluníčkovou budoucnost a Francouzům - uvnitř ní - mnoho štěstí a spokojenosti. V každém případě jsem rád, že většina českých politiků stojí na naší straně a úspěch Německé unii nepokrytě přeje. Aleluja!

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami