Ze zpravodajské nekonkrétnosti nás usvědčují klasikové

Jsou staré věci ošuntělé? Knihy ohmatané? Hesla prokvašená? Zprávy vyčpělé? Nebo je stačí oprášit a používat? Kdo říká, že moderní svět musí zářit leskem HD kvality, aby byl vůbec ke koukání? Bylo to tu řečeno už mockrát, sice to, že technická dokonalost občas degraduje sdělení. Současné zpravodajství nás zasypává množstvím dokonalých, vysoce kvalitních zaručených „údajných“ zpráv, ale co se jimi vlastně konkrétně říká? Víme to? Roku 1932 v knize Život začíná ve čtyřiceti Walter B. Pitkin, profesor Columbia University (USA), píše: „Those who have absolutely nothing to say are assiduously driven to write it out in full, over and over, until that little nothing shrinks to a negative quantity and quality…“ (překlad) „Takoví, kteří nemají naprosto co říci, jsou vytrvale přiváděni k tomu, aby toto nic vypisovali s epickou šíří, znova a znova, až se ta malá nula scvrkne v zápornou kvantitu i kvalitu…” (Dr. Libuše Vokrová-Ambrosová, 1948)

Slova Waltera Borise Pitkina kritizují americký systém, který dle autora paradoxně brání lidem individuálně myslet. Jeho výrok se velmi hodí na současná média v těch případech, kde obvinění předchází průkazným důkazům. Dotyčná slova by mohla snadno pohoršit zastánce současných trendů. Všimněme si však, že takto promlouvá Američan, a dokonce v roce 1932. Svět tehdy procházel krizí ústící do světové války. Pokud světová válka doutná na Ukrajině, potom časové cykly 1929–1939; 2008–2018 možná nejsou tak úplně náhodné. Ale dost pusté epické šíře a numerologie! Zalistujme klasiky…

Za všechno mohou údajně Rusáci (?)

Například se v mainstreamu vytrvale soudí, že „to udělali Rusové!“, pokud ne „to“, pak jistě „ono“ či „oneto“… Co přesně udělali Rusové je přitom irelevantní řečnická otázka. Hlavně že „to“ udělali, že „to“ „údajně“ zase byli oni, zase ti Rusáci. Můžou za všechno. Kdo by si o tom troufl byť jen zapochybovat, musí dokázat, že to tak není. Ale to stejně nikoho nebude zajímat, zprávy proruského typu jsou dopředu neprodejné. Dané řádky nejsou tak surrealistické, jak by se mohlo zdát. Vždyť se dnes musí prakticky dokazovat, že Rusové nevyvolali druhou světovou válku. Symboly vítězství nad nacismem, které ctí Rusové, v jiných zemích, například na Ukrajině, dávají nyní do vztahu s vlastizradou.

150 000 mrtvých a růžový tank inkognito

Slýcháváme, že 150 000 padlých sovětských vojáků při osvobozování ČSR je známkou toho, že „Rusáci“ neuměli bojovat. Prahu vlastně osvobodili lidé v uniformách wehrmachtu – tzv. Vlasovci. Tak zní moderní pojetí dějin. Pak už jen stačí natřít tank na růžovo a je vymalováno – nota bene: růžový tank politicky působí, aniž by měl na sobě jakoukoli imatrikulaci, jakékoli odznaky příslušnosti. Kdo by jej chtěl natřít zpět na zeleno, dostane pokutu. Co by na toto řekli doboví aktéři postupimské konference, vážený pane Davide Černý? Zpochybňování dobových symbolů, zdůrazňujeme, dobových symbolů vítězství nad nacismem snadno vede k popření čehokoli, například holokaustu. Možná proto Davida Černého dosud nenapadlo růžový tank vystavovat na jarním pahorku Tel Avivu. Tam by takovýto cynismus pravděpodobně narazil.