Zamyslím-li se nad některými vyznamenanými, které veřejnost vnímala kriticky, tak musím udělat výjimku. Prvního si dovolím uvést bývalého ředitele České televize, na vládní garnituře závislého Petra Dvořáka. Co si mám myslet o výše zmíněném bývalém řediteli, který byl v roce 1989 kandidátem Komunistické strany Československa? Jeho krátkozraká vypočítavost, kdy každý soudný člověk tušil, že obr, stojící na hliněných nohách, se rozpadne. To nesvědčí o Dvořákově soudném uvažování. V té době mnozí straníci po seznámení s peticí "Několik vět" demonstrativně položili stranické knížky, na protest s politikou tehdejšího režimu. Určití jedinci, jako posluchač zpravodajského kurzu s krycím jménem Pávek, tohoto času prezident České republiky, tento krok učinili na konci listopadu 1989, co kdyby se to možná zvrtlo. Je pravdou, že kdo má hroší kůži, nepotřebuje pevnou páteř. Mohu pouze spekulovat, že Petr Dvořák jako šéf závislé, různými vlivy manipulované České televize, jel podle zahraničních not, nikoli podle českých zájmů.

Další vyznamenaná, z mého pohledu kontroverzní trockistka Anna Šabatová, manželka zemřelého Petra Uhla, kterého si každý musí vážit nejen pro jeho rozhled, ale také pro mravní postoje. Toto se netýká Anny Šabatové, která v roli ombudsmana explicitně vystupovala proti zájmům českých občanů, ač je z této pozice měla hájit. Jen připomenu její pochybení v kauze Barbory Škrlové. Později aktivisticky napadla ředitelku zdravotní školy, která nepřijala ke studiu studentku pravděpodobně ze Somálska, protože se neprokázala vysvědčením a nikdo netušil, odkud se ta dívka zjevila a kolik jí bylo let. Dívka trvala na tom, že při studiu i praxi bude mít na hlavě šátek, takzvaný hidžáb. Nerespektovala pravidla země, ve které chtěla údajně žít a vzdělávat se. Běžely soudní procesy a zdravotní škola zastoupená paní ředitelkou tyto spory vyhrála. Závěr je takový, že po adeptce, která chtěla mít všechny výhody a vykřikovala fráze o náboženské diskriminaci, se slehla zem. Vnímám to jako řízenou provokaci a cílenou destabilizaci zbytku fungujícího českého školství. Otec Anny Šabatové, Jaroslav Šabata, byl vysoký funkcionář KSČ. Jak se praví, že liška mění svou srst, ale nemění své zvyky, a to platí na ortodoxní komunisty všeho druhu. Připadá mi to, jako kdybychom chtěli argumentovat, že daný černoch je už bývalý černoch a bývalí komunisté se přes noc stali demokraty. Ani jedno není možné a reálné. Poznámka pod čarou. Exprezident Václav Havel také vstoupil v určité době do Komunistické strany a na rozdíl od exprezidenta Miloše Zemana, který vystoupil proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, nebyl svým způsobem perzekvován. Miloš Zeman, jakmile zavadil o nějaké zaměstnání, tak represivní moc státu v dohledné době zařídila, aby byl z toho místa propuštěn. Zdaleka to nebyl život podobný životu mnoha disidentů, kteří byli zaměstnaní v kotelnách a pobírali desítky tisíc tuzexových poukázek ze zahraničí.