Zamyslím-li se nad některými vyznamenanými, které veřejnost vnímala kriticky, tak musím udělat výjimku. Prvního si dovolím uvést bývalého ředitele České televize, na vládní garnituře závislého Petra Dvořáka. Co si mám myslet o výše zmíněném bývalém řediteli, který byl v roce 1989 kandidátem Komunistické strany Československa? Jeho krátkozraká vypočítavost, kdy každý soudný člověk tušil, že obr, stojící na hliněných nohách, se rozpadne. To nesvědčí o Dvořákově soudném uvažování. V té době mnozí straníci po seznámení s peticí "Několik vět" demonstrativně položili stranické knížky, na protest s politikou tehdejšího režimu. Určití jedinci, jako posluchač zpravodajského kurzu s krycím jménem Pávek, tohoto času prezident České republiky, tento krok učinili na konci listopadu 1989, co kdyby se to možná zvrtlo. Je pravdou, že kdo má hroší kůži, nepotřebuje pevnou páteř. Mohu pouze spekulovat, že Petr Dvořák jako šéf závislé, různými vlivy manipulované České televize, jel podle zahraničních not, nikoli podle českých zájmů.

Další vyznamenaná, z mého pohledu kontroverzní trockistka Anna Šabatová, manželka zemřelého Petra Uhla, kterého si každý musí vážit nejen pro jeho rozhled, ale také pro mravní postoje. Toto se netýká Anny Šabatové, která v roli ombudsmana explicitně vystupovala proti zájmům českých občanů, ač je z této pozice měla hájit. Jen připomenu její pochybení v kauze Barbory Škrlové. Později aktivisticky napadla ředitelku zdravotní školy, která nepřijala ke studiu studentku pravděpodobně ze Somálska, protože se neprokázala vysvědčením a nikdo netušil, odkud se ta dívka zjevila a kolik jí bylo let. Dívka trvala na tom, že při studiu i praxi bude mít na hlavě šátek, takzvaný hidžáb. Nerespektovala pravidla země, ve které chtěla údajně žít a vzdělávat se. Běžely soudní procesy a zdravotní škola zastoupená paní ředitelkou tyto spory vyhrála. Závěr je takový, že po adeptce, která chtěla mít všechny výhody a vykřikovala fráze o náboženské diskriminaci, se slehla zem. Vnímám to jako řízenou provokaci a cílenou destabilizaci zbytku fungujícího českého školství. Otec Anny Šabatové, Jaroslav Šabata, byl vysoký funkcionář KSČ. Jak se praví, že liška mění svou srst, ale nemění své zvyky, a to platí na ortodoxní komunisty všeho druhu. Připadá mi to, jako kdybychom chtěli argumentovat, že daný černoch je už bývalý černoch a bývalí komunisté se přes noc stali demokraty. Ani jedno není možné a reálné. Poznámka pod čarou. Exprezident Václav Havel také vstoupil v určité době do Komunistické strany a na rozdíl od exprezidenta Miloše Zemana, který vystoupil proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, nebyl svým způsobem perzekvován. Miloš Zeman, jakmile zavadil o nějaké zaměstnání, tak represivní moc státu v dohledné době zařídila, aby byl z toho místa propuštěn. Zdaleka to nebyl život podobný životu mnoha disidentů, kteří byli zaměstnaní v kotelnách a pobírali desítky tisíc tuzexových poukázek ze zahraničí.

Souhlasím s názorem Josefa Mašína na prezidenty Havla a Pavla, který nebudu opakovat, ale za rámeček by si to ani jeden z nich nedal. Rovněž by mě zajímalo, jak náš prezident Ostuda po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem, zdůvodní výrok na Trumpovu adresu, cituji: "Donald Trump je odpudivá osoba." Pravděpodobně sdělí, že mu to poradil Kolář, nebo to hodí na propagandistu Foltýna, za kterého nenese odpovědnost. Bude to zajímavé.

Jak mnozí komentátoři glosovali, projev prezidenta Pavla je plný nedůvěryhodných floskulí a navíc - tento projev četl ze čtecího zařízení. Jsem přesvědčen, že prezidenta Zemana by hanba fackovala, kdyby se k tomuto způsobu projevu uchýlil. To samé platí o prezidentu Klausovi, na kterém bylo zřetelně vidět, že při projevu Pavla trpí. Ale zase je pozitivní, že pan prezident umí plynule číst. Neboť jak prohlásil jeden z největších vojevůdců 18. století Fridrich II. Veliký: "Kdyby mí vojáci začali přemýšlet, nezůstal by u vojska ani jediný." To platí rovněž k výrazivu generála Karla Řehky, který se zmohl na odpověď bla, bla, bla na síti X.

Nedělní partie Terezie Tománkové v čase oběda byla opravdu pro silné žaludky. Duel mezi bývalým předsedou poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem a bakalářem Lipavským dopadl argumentačním knockoutem ve prospěch Radka Vondráčka. Lipavský ideologicky komentoval rozhodnutí slovenského soudu, že expremiér Babiš byl neoprávněně veden jako spolupracovník StB. Lipavský nepochopil, že když soud něco rozhodne, přijetím smíru tento rozsudek nabude ihned právní moci, což mu asi desetkrát zopakoval Radek Vondráček. Blábolil o košatých informacích, které studoval údajně v ústavu pro studium totalitních režimů. Prohlášením, že bychom se měli aktivně zapojit do bojů na Ukrajině, stanovil stupeň idiocie "jeden Lipavský". Mohu souhlasit s komentářem na síti X, že tento knedlík by si nadělal do kalhot i z pouhé facky. Na dotaz Tománkové, zda soudní verdikt na Slovensku nebyl politický handl, si dovolím položit otázku, zda to také nebyl politický handl s Rychetským, který umožnil změnou ústavního zákona o volbách vládu této demoliční čety. Hned jak nastoupil nový prezident, už měl Rychetský metál. Někde jsem četl, že za zradu se platí. V diskusi se projevila duševní nahota bakaláře Lipavského. Mohu doufat, že Radek Vondráček se stane ministrem zahraničí v Babišově vládě, což by byla jeho parketa. Lipavský  jako malý školák žaloval, že na dálném východě jsou severokorejské jednotky. Nevím, kolika vojenských operací se tento rádoby ideolog zúčastnil.  Ale i kdyby bylo na dálném východě sto tisíc Severokorejců, tak to vůbec nic neřeší. Může to být propaganda jedné, či druhé strany. Jazyková bariéra, použití technik, které nejsou kompatibilní včetně zbraňových systémů, určuje roli Severokorejců maximálně do strážního oddílu, který může být podřízen pouze severokorejským velitelům. Informace, které získala jihokorejská tajná služba o účasti severokorejských vojsk jsou pravděpodobně součástí propagandy a podání Terezie Tománkové mi připomíná žonglování v manéži pokleslého kabaretu. Její skákání do řeči vládní opozici je neprofesionální a přirovnal bych to ke klokanovi čerstvě vypuštěnému ze ZOO.

Závěr. Nynější politická scéna trpí absencí politické hygieny a vztahy mezi některými politiky mohu přirovnat jedině ke vztahu kanibalů k okolnímu světu.