Podstata převratu

Dnešní pravice i levice nerada slyší dnes už známou pravdu, že převrat dělaly tajné služby obou bloků na pokyn nejvyšších struktur tehdejší politiky. U nás šlo o odstavení fanatických komunistů kolem Jakeše, aby nespustili represivní reakci. Komunistické kádry dostaly příležitost transformovat se na podnikatele. Z nekomunistické sféry mohli konkurovat jen restituenti. Ve státních službách se jen ojediněle vyměnili lidé, disidenti měli příležitost jen v politice, jinde o ně nikdo příliš nestál. V podstatě tento z komunistické doby převzatý elektorát zůstal dodnes a vidíme, že pouze bylo zapotřebí správně se zařadit do požadované rétoriky, jak to noví vládcové světa chtěli. Převrat tedy nebyla revoluce, ale převážně převlečení kabátů původních vládců, „samet“ byl tedy oportunismus a zrada, jejíž aktéři jsou dnes stále na nejvyšších místech.

Původní vládci neměli co bránit. Reality, o kterých rozhodovali, nebyly jejich. Nebránili tedy svoje majetky, jak se děje ve většině občanských nepokojů, dokonce většinou nebránili ani svoji moc a postavení, protože v novém režimu si ho alespoň částečně zachovali. Pouze změnili ideovou rétoriku. Je to odstrašující historický příklad systému, založeného čistě na ideologii a iluzích. Jakmile vymře generace revolucionářů a lidových vůdců v sešlapaných botách, kteří dali energii do revoluce ideálů, a tím se k ní emotivně připoutali, je konec. Horizontu událostí se zmocní oportunisté. Nová generace vládců nechápe, proč by se měla omezovat. Režim morálně chátrá, ideály vyvanou novými větry. Z režimu se stává feudalismus. To platilo především v SSSR, kde zneužití pravomocí „věrchuškou“ bylo obrovské, bez obchodování na černém trhu a okrádání státních podniků by lidé snad ani nepřežili. Dnešní komunisté mnohé projevy současného režimu sice správně kritizují, ale neslyšel jsem, co chtějí. Každý režim, který není založený na přirozených principech, ale jen na vůli jednotlivců, se vždy zvrhne a zanikne.

Ohledně personální kontinuity je nutno poznamenat, že v totalitním režimu chyběla normální občanská opozice, jakýkoliv opoziční čin byl trestán. Proto neexistovala politická konkurence v okamžiku převratu. Nová antikomunistická garnitura byla odkázána na disidenty, kteří nemohli mít podporu v domácím prostředí a zcela přirozeně přijali zahraniční podporu, a zavázali se tím k budoucím službám. Mnohdy potom byl komunistický oportunista pro stát vhodnější.

Dnešní postoj k převratu