Všechno proběhlo jako vždycky, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj byl přijat v Bílém domě, ale ta fotka bude asi to nejcennější, co si odvezl. Ještě víc je z výsledku zklamán jeho hostitel, americký prezident Joe Biden, který sliboval, že Ukrajina dostane, co bude potřeba. Kongres však Bidenovi žádné nové peníze nedal. To je opravdová mrzutost, protože slavné ukrajinské vítězství mělo být jedním z hlavních argumentů pro obnovu Bidenova mandátu v listopadových volbách 2024.

Mezi Republikány převažuje názor, že Ukrajina toho už dostala dost a že o národní bezpečnost jde víc doma, na jižní hranici, kudy přichází několik milionů nelegálních migrantů ročně. Požadují obnovení výstavby hraniční zdi, zvýšení počtu pohraničních agentů, větší využití technologie a obnovu namátkových kontrol v pohraničním území. Místopředseda republikánské menšiny v Senátu Shelley Moore Capito ze Západní Virginie požaduje doplnit silnější ochranu hranic přímo do zákona o národní bezpečnosti. Vidí jasnou logiku: „Nemůžeme dosáhnout národní bezpečnosti jako celku bez zabezpečení vlastních hranic.“

Vůdce senátní demokratické většiny Chuck Schumer ze státu New York připustil, že by byl ochoten v zájmu pomoci Ukrajině zvážit dodatek o národní bezpečnosti, ale republikáni by museli trochu slevit.

Jenže tady tahá demokratická většina za kratší slámku, protože na prosazení jednání o vlastním návrhu potřebuje hned deset hlasů navíc proti současnému stavu, a ty nedá dohromady. Republikáni si mohou diktovat. Avšak když své drsné požadavky prosadí a prezident Biden na to kývne, může zase zapomenout na podporu progresívního křídla své strany, které ho před čtyřmi lety svou mobilizační akceschopností mezi voliči dostalo k moci.

Prezident Biden má s Ukrajinou smůlu. Ještě předtím, než se stal prezidentem, byl za Obamy viceprezidentem se zvláštním pověřením právě pro tuto zemi. A teď se točí všechno kolem toho, že Bidenův syn Hunter dokázal tohoto otcova postavení královsky využít. Prodejem „rodinné značky“, kdy byl jenom pro své jméno a schopnost zavolat na správné číslo do Washingtonu, jmenován do správní rady největší ukrajinské plynařské společnosti Burisma a dalších podniků, vydělal pro sebe i další členy rodiny možná desítky milionů dolarů.

Demokraté tvrdí, že je to nesmysl a nemá cenu s tím ztrácet čas. President Biden rozhodně prohlašuje, že nebyl účasten žádného podnikání svého syna. Jenže existují svědectví a dokumenty, která tato tvrzení zpochybňují. Třešničku na dortu představuje Bidenova návštěva Kyjevě roku 2015, kdy ukrajinského generálního prokurátora, který vyšetřoval korupci ve společnosti Bursma, nechal odvolat pro neschopnost a korupční jednání, zatímco krátce předtím byl stejný prokurátor pochválen americkým ministerstvem zahraničních věcí pro schopnost a rozhodné antikorupční jednání.

Pro Republikány je to hlavní volební téma. Tři sněmovní výbory (s převahou Republikánů) vedly už pár měsíců předběžné vyšetřování pro případnou ústavní žalobu. Nyní mají tolik dokumentace, že to předseda republikánské většiny Mike Johnson mohl předložit celé sněmovně a ta toto vyšetřování podpořila svým usnesením.

Zhruba ve stejné době, kdy se o tom rozhodlo, byl prezidentův syn Hunter Biden předvolán k prvnímu výslechu na uzavřené zasedání jednoho ze sněmovních výborů. Hra tedy končí, ale Hunter dal přednost show. Dorazil na schody Kongresu, zvolal do desítek mikrofonů: „Tady mě máte!“, ale pak řekl, je ochoten vypovídat jen veřejně, otočil se a zase šel.

Tady to chce trochu procesního vysvětlení. Parlamentním prostředím je dáno, že výslechu se účastní obě politické strany. Při veřejném výslechu se poslanci obou stran střídají a každý dostane na své otázky pět minut. Je to spíše příležitost před kamerami a pro stranickou výměnu názorů a nálepek než pro zjišťování skutečnosti. Zato při uzavřeném výslechu dostává každá strana hodinu soustředěných dotazů, kterými obyčejně pověří specializovaného právníka. Zápis z jednání se později zveřejní. Smyslem uzavřeného zasedání je tedy získat nové informace, ne politické body účastníků.

Samotné vyšetřování není ještě ústavní žalobou, ale může to tak dopadnout. I kdyby však na ústavní žalobu došlo, prezident Joe Biden by nebyl odvolán, protože zatímco vyšetřování má v rukou sněmovna s republikánskou většinou, v další fázi v Senátu, který by fungoval jako nejvyšší soud, mají převahu Demokraté, a v tomto případě by jim jejich těsná většina stačila.

Jenže je tu ještě americký lid, o kterém se tak hezky mluví v ústavě. Vlastně on sám tu ústavu nabízí úvodními slovy „My, lid …“ (We the People…). A tento lid si teď bude znovu sám volit svého prezidenta. Jakou má za těchto okolností Joe Biden šanci? Už teď je na tom s preferencemi dost bídně a impíčování je poslední věcí, která mu pomůže.

Jsou-li současné volební průzkumy nějakým vodítkem, pak Biden s Trumpem krutě prohraje. Proto se mezi Demokraty množí úvahy, jak toho dosáhnout, aby stařík už do dalšího období nešel. Kdo by mu to dokázal vysvětlit? Máme pro to získat manželku Jill, se kterou má tak vřelý vztah?

Čísla jsou to strašná. Podívejme se, jak to vypadá ve státech, kde se může rozhodnout. Arizona: Trump 46, Biden 42. Georgia: T 49, B 43. Michigan: T 46, B 42. Nevada: T 47, B 44. Severní Karolina: T 49, B 40. Pensylvánie: T 46, B 44.

Stratégové tvrdí, že Biden celou dobu lstivě usiloval o to, aby jeho protivníkem byl právě Trump, protože toho snadno porazí. Ví bůh, kdo mu to poradil…

Skutečný rachot vypukne už za měsíc, kdy jsou první republikánské primárky. Konají se 15. ledna ve státě Iowa a protože Demokraté ucukli a chystají v úvodu jiné pořadí států, je to příležitost pro izolovaný Trumpův triumf, po kterém už může být v Republikánské straně vymalováno. Teď má bývalý prezident Donald Trump v průzkumech v Iowě náskok před druhým DeSantisem, guvernérem státu Florida, neskutečných 30 bodů (T 50, DS 19,3). Celoamerické skóre je ještě drsnější, tam má Trump 61 procent republikánských preferencí, zatímco DeSantis jen 12,4 procenta. Do tohohle jít je jako strčit nohu od parní válec.

Ledaže by se Trumpa podařilo ještě předtím zavřít, a že se pro to hodně dělá! Kdo by pak nastoupil do voleb? A proti komu?

Nedávno si ve Wall Street Journal dělali legraci z dvou Bidenových tvrzení, která nevyznívají tak, jak by si on sám představoval. První: Trump? Máme padesátku kandidátů, kteří by si s ním poradili. (Je tak slabý.) Druhé: Kdyby Trump nekandidoval, pak ani já už nemusím… (Jsme srovnatelní.)

Takže už v polovině ledna dostaneme velice silný podnět pro zásadní úvahy, kamže ten svět spěje. Ti pracovitější už mohou přemýšlet, kam se přichýlit a komu se vyhnout. Ledaže by to Bidenovic rodina ustála, Spojené státy jsou nevyzpytatelné.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele