Přestože je investiční smlouva mezi EU a ČLR téměř hotova a má být podepsána před koncem roku, moc se o ní neví. Témata, kterými se měla zabývat, jsou však známa. V zásadě jde o vyrovnání investičních příležitostí, což v evropském pojetí znamená, že Čína by měla být stejně otevřená zahraničním investicím jako je EU otevřená těm čínským.

Řeči o volném trhu jsou vždycky pokrytecké. Základním pravidlem mikroekonomie je pokusit se vytvořit monopolní situaci. Snaha ovšem není naplněná realita, jsou tu regulace, dozorové orgány a soudy, takže hra na četníka zloděje dopadne pokaždé jinak (jinak by ji nikdo nechtěl hrát). Volný trh vždy chce ten silnější, ale jen tam, kde má převahu. Když se situace otočí – jak ukazuje případ Huawei s převahou v nové telekomunikační technologii a nasazení umělé inteligence – je rázem po volnosti. Proto je vhodné smlouvy chápat spíše jako smíření s tím, že konflikty budou, ale vraštit čela budou obchodní diplomati ve smíšených komisích a podobných orgánech. Chvíli bude o čem psát, a pak se to nějak srovná.

Zkusme se raději zamyslet nad širším vlivem faktu, že EU nečeká na USA a uzavírá dohodu, neboť ani USA nečekaly na EU a začaly prosazovat své obchodní zájmy kombinací sankcí a vyjednávání. Obchodní dohoda USA s Čínou je ve fázi 1, nejspíš zamrzlé, protože těch sankcí bylo opravdu moc a začalo se harašit i zbraněmi. Jaký to má smysl a k čemu to vede, ptá se známý americký novinář a spisovatel Fareed Zakaria. Tedy americký, narodil se v Indii. Vypracoval se však na šéfredaktora týdeníku Time, což bývala ikona ve zpravodajské i technologické oblasti, protože toto vydavatelství přišlo jako první na to, jak vydávat aktuální obrázkový týdeník  v mnohamilionovém nákladě (začal se tisknout na mnoha místech současně, distribuce letadly – před dávnými desetiletími). Dodnes si Time uchoval schopnost stanovit osobnost roku (loni to byla Greta, letos bude to Biden, nový prezident je to vždycky).

Teď už je Zakaria v televizi CNN a figuruje jako vlivný politologický spisovatel. Česky vyšly Budoucnost svobody (v překladu Jaroslava Veise) a Postaamerický svět. Začal jsem číst jeho letošní kniho o světě po pandemii, ale odložil jsem ji, na mně je to houby revolucionář. (Zakaria, Fareed. Ten Lessons for a Post-Pandemic World. W. W. Norton & Company. Kindle Edition.)

Ale právě proto zároveň stojí za přečtení jeho analýza americké politiky vůči Číně, která se teď objevila na stránkách Foreign Affairs, v příspěvku o tom, proč by Amerika neměla panikařit před svým novým soupeřem (The New China Scare - Why America Shouldn’t Panic About Its Latest Challenger). Je to hlas realisty, který je určen novému americkému prezidentu, neboť o to je chvíle, kdy se dají věci měnit.