NERV je ekonomické seskupení, kde je liberální mainstream trochu přichucen pohledem zleva. Levice tam smí tu a tam špitnout, ale nesmí křičet. Dvanáctka doporučení, se kterými teď NERV přišel pro větší dostupnost bydlení, tak nakonec není špatná, ale bylo zřejmé, že ji oslabuje klíčový prvek, kterým je pohled shora. Snaha řešit věci hlavně přes centrum a velké hráče, kde se to snadno obrátí proti lidem. Chybí důrazná podpora lepší zákonné úpravy pro družstevnictví.

Zkusme si kriticky probrat aspoň prvních pár nejdůležitějších návrhů. (ZDE)

Jako první figuruje zrychlení povolování výstavby a dokončení reformy stavebního řízení. NERV doporučuje zejména omezení roztříštěnosti stavebních úřadů, jenže to může posílit rozhodování za zády místních obyvatel. Nabízí to větší příležitosti pro vliv velkých developerů, kteří mají výlučně ziskové zájmy.

Větší nabídka bytů pak může vyznít zcela v protisměru bohulibého záměru. Místo větší dostupnosti bydlení se prosadí gentrifikace, obsazení vhodného území mnohem bohatší klientelou, než jsou běžní místní zájemci. Na ty zbydou parcely jen někde v rokli nebo u smetiště.

Další opatření, navrhovaná reforma územního plánování může jít podobným směrem. Využití brownfieldů pro rozšíření nabídky stavebních pozemků je samozřejmě chvályhodné, ale jen za určitých okolností, které nemůže řešit obecné pravidlo, ale rozhodování v místě. Pokud je rozhodování v místě oslabeno, jak navrhoval první bod, tak se tato dvě opatření vzájemně poperou.

Správné je posílení rozpočtů obcí v podobě příznivější dělby daňového výnosu na základě hospodářských aktivit, aby se samospráva mohla více rozmáchnout. Ale opět, může to dopadnout všelijak. Třeba jako budování bytů pro dočasné asijské pracovníky montoven, jejichž příchodu smí obec jenom přihlížet. Něco jiného by byl organický rozvoj obce, která potřebuje projekty na hospodářské využití místních zdrojů, aby se zmátořila a jí neutekli i ti poslední. Velké i malé akce lze samozřejmě zkombinovat, ale samosprávy v tom musí mít větší slovo.

Zrušení podpory hypoték u drahých bytů, navrhované ve čtvrtém bodu NERVu, je dalším půlskokem přes propast. Pozdní bude rada, měli jste se rozeběhnout víc. Souvisí to se stávajícím objemem 28 miliard korun veřejné podpory hypoték, stavebního spoření a příspěvku na bydlení. Fakticky jde o podporu developerů, bank a vlastníků nájemních bytů, kterým to usnadňuje udržovat vysoké nabídkové ceny. Je to jeden z mnoha rozpočtových příspěvků pro bohatnutí bohatých.

Bylo by však škoda stáhnout tyto peníze z bytové výstavby, jen by se mohly použít lépe. Opakovaně tu píšeme o hotovém návrhu zákona na podporu dostupného bydlení, který by spočíval v podpoře úroků komerčních stavebních úvěrů – pro účastníky obecní výstavby. Šlo by o byty v dlouhodobém nájmu ve vlastnictví místních společenství, která by měla k dispozici i zvýhodněné obecní či státní pozemky. Tyto byty by byly nezcizitelné, nešlo by je spekulačně využít, a tak by pomohly dostupnému bydlení v mnohem širším měřítku, protože by příznivě působily na celkovou cenovou hladinu bydlení.

Komu by se to nelíbilo? Developerům, kteří by museli také s cenami dolů a začali by mít problém s úhradou minulých bankovních úvěrů. Bankám, které by logicky pokles cen dostal do nepříjemné situace, klesala by totiž i hodnota zajištění hypoték. Rostlo by riziko, že v případě nesplácení už objekt neprodají za cenu, kterou potřebují. Když se to před lety stalo v Americe, vypukla globální finanční krize.

A nakonec by to pochopitelně udeřilo i na průmysl chudoby, pronajímání různých barabizen za ceny luxusních rezidencí. To lze dělat jen osobám, které jiný nájem neseženou a bez státu ani nezaplatí. Vzniká tak krásný penězovod z veřejných rozpočtů do systému Mackeeho Messera a dalších hrdinů Žebrácké opery, kteří si svůj zájem dokážou účinně hájit.

Také NERV doporučuje investovat prostředky ušetřené z předchozího opatření, za předpokladu, že to přežijeme, do podpory výstavby i rekonstrukcí dostupného bydlení. To je jistě chvályhodné. V rekonstrukcích jsme už trochu pokročili, protože jsou hnány podporou energetických úspor, které mají díky jiné cenové bublině v oblasti energií překvapivě rychlou návratnost.

Před spuštěním tohoto procesu vládly odhady, že bydlení spotřebovává o 40 procent energie více než by bylo třeba. Přeloženo do češtiny, tohle platíte navíc při jakýchkoliv cenách, ale ty by při poklesu poptávky šly taky zákonitě dolů.

Zateplování a rostoucí zájem o vlastní elektřinu může nabídnout ještě další efekt. Pokud se v chalupě na venkově, kam jezdíme na rekreaci jenom v létě a když je krásně, najednou dá celoročně bydlet, určitě se najde člen rodiny, který toho využije. Třeba proto, že může pracovat na dálku. Nebo proto, že při delším pobytu začne mít nápady, co by se dalo udělat, aby se lidé v tom krásném prostředí uživili bez každodenního dojíždění jinam. Zvlášť když jim první peníze na rozjezd půjčí sluníčko prostřednictvím solárních panelů na střeše.

NERV si chvályhodně všímá toho, že ve městě jsou obdobná úsporná opatření obtížnější a doporučuje to vyfutrovat taky evropskými penězi. Následují další opatření, která se týkají daňových změn a důkladného centrálního monitoringu vlastnictví a bytové situace. To by se dělalo digitálně, takže to v klidu ponechme stanou.

Proč považuji tyto pomocníky dostupné výstavby za zakrslé invalidy? Protože mezi nimi chybí světově osvědčený obr v podobě bytových družstev a dalších forem kolektivní výstavby, včetně té obecní, jak už jsme zmínili. Družstev budovaných zdola, nikoliv jen jako forma vnějšího financování developera.

Znám rizika družstevního řešení, je snadné skrytě připravit členy o majetek a vehnat družstvo do exekuce, sám jsem něco takového prožil. Ale ubránili jsme se. Varovné jsou i případy, kdy jeden z družstevníků nesplácí účty a zatíží tak dluhy i všechny ostatní. Stejné nebezpečí však visí nad sdruženími vlastníků. To neznamená, že to tak musí být, jen to současná právní úprava umožňuje.

To nejpodstatnější však spočívá v něčem jiném. Bydlení je základní lidská potřeba, podobně jako dýchání. V takové situaci v očích ekonoma okamžitě svitne naděje kasírovat něco, co každý musí. Proto ceny bydlení letí tak snadno vzhůru. Ostatně ani ten vzduch už není zdarma, levnější byt ve městě seženete jen tam, kde už se skoro nedá dýchat.

Nenadávejme za to developerům a komerčním stavebníkům, příroda to tak zařídila, že se řídí jen výsledným ziskem. Družstevník je jiný druh, ten jde za naplněním své základní potřeby bydlet. Nejde mu o prachy, stačí, když to ekonomicky ustojí. Hlavní odměnou je střecha nad hlavou a cestou k ní nikoliv konkurenční boj, kdo z koho, ale spolupráce s podobně potřebnými.

Tomu se dá pomoci centrálně jen tak, že konečně přestaneme družstva považovat za rudou metlu, která nás strhává do totalitního otroctví. Ostatně, na to dnes máme mnohem účinnější metody. Je nejvyšší čas dostát přemílanému tvrzení o naší příslušnosti k Západu a vytvořit pro družstva standardní podmínky jako mají v Dánsku nebo Švédsku, ale taky v Německu, Británii či Americe. Pokud jde někomu skutečně o demokracii, je to nástroj, jak brzdit oligarchizaci společnosti.

Ale ani v případě družstev nesmí jít o chromé nedochůdče bez finančního zázemí, zejména malých družstevních bank a dalších forem lokálního financování, federalizovaných do spolupracujících celků včetně dozoru. Musí jim být také zpřístupněny dostupné pozemky, ať obecní nebo státní, případně budování pozemkových bank. A důležitá je technická podpora, od levného poradenství, včetně bezplatného státního, po spolupráci s univerzitami a výzkumáky na lokálních rozvojových programech.

Co za to? Snížení bytové tísně, růst porodnosti, rozvoj regionů. Všechno věci, které mají obrovskou společenskou hodnotu, usnadní hospodaření státu a nedají se ukrást. Jistěže je to levicové řešení. Ale máme demokracii, tak co?

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele