Dobrá čísla přišla z Českého statistického úřadu a Úřadu práce. Obavami z deflace už nepůjde strašit, jak to zkoušela ČNB, když zdůvodňovala svou intervenční politiku laciné koruny. Inflace je meziročně na 2,6 procenta jako v únoru a drží tak nejvyšší hodnoty za řadu let. Přišel také další doklad rostoucí poptávky, nezaměstnanost klesla na nejnižší hodnotu od vrcholu konjunktury v roce 2008 a sestoupila na 4,8 procenta, o tři desetiny procenta níž oproti únoru. Nejsou lidi, zvedají se mzdy, inflace roste.

Osvobozená koruna tiše posiluje, v pondělí ráno už byla na 26,50 CZK/EUR. ČNB si líže rány z ostudy za astronomické náklady něčeho, co nikdo nepotřeboval, a hodlá se chvíli držet zpátky. Guvernér Jiří Rusnok sdělil Hospodářským novinám, že zatím nehodlá reagovat na vyšší inflaci zvyšováním úrokových sazeb. Ty tak zůstanou minimálně do podzimu na „technické nule“, tedy pár setinek nad vodou. Ale banky už úroky z úvěrů zvedají z rekordního dna a jejich nové obchody s nefinančními podniky mají úrokové sazby 3,1 procenta u těch menších (do 7,5 milionu korun) a 2,4 procenta pro ty větší (nad 30 milionů korun). Jedná se samozřejmě o průměrné hodnoty sledované ČNB.

Oficiální údaj o nezaměstnanosti nás řadí mezi nejúspěšnější země v EU. Je to ovšem číslo složité a neříká jak moc lidé pracují, tedy s jak velkým úvazkem, ani za kolik. Že se však situace lepší, o tom svědčí také další údaj, že pokles nezaměstnanosti je hlášen ze všech okresů. Přesto je v zemi 356 tisíc neuspokojených uchazečů o práci, když počítáme jen ty evidované. To není málo. A nabídkou práce zadarmo se to nevylepší.

Konjunktura není ve všech oborech. Třeba ve stavebnictví sice rostou ceny bytů, ale ty se do inflace nepočítají, zatímco mzdový tlak tohoto sektoru je zanedbatelný. Průměrná hrubá mzda ve stavebnictví vzrostla za rok o pouhé procento, ovšem z vyšší hladiny, která je skoro o deset procent nad průmyslem. Stavební produkce meziročně klesla o 7 procent a jde o přežití. Když valily peníze z evropských fondů, posilovaly se kapacity, aby se stihly termíny. Teď je otázka, co s tím, technika ani lidi se jen tak setřást nedají. Kdo by to koupil? V bídě jsou všichni. Naděje přitom stále žije. Dnes se zbavím kvalifikovaných pracovníků a zítra je budu marně shánět.

Také v autobusové dopravě byl zatím mzdový impulz uměle potlačen, až to vyvolalo stávku řidičů. Nebylo možné se dohodnout? Podle předsedy ČMKOS Josefa Středuly to narazilo na neschopnost krajů: „Stávková pohotovost Odborového svazu dopravy, kvůli ostudně nízkým mzdám řidičů veřejné dopravy, trvala od loňského listopadu. Vláda ČR našla řešení a přijala dvě vládní nařízení, která stanovují nepodkročitelné minimální tarify pro řidiče a vyřešila i odměny za čekání. To vše, aby řidiči nemuseli jezdit za pouhých 75 korun na hodinu a nemuseli trávit tři sta i více hodin v práci. Řešení však nebyly bohužel schopny najít některé kraje.“

Je zřejmé, že když se v krajích poptávala veřejná doprava za nejnižší cenu, nezapočítala se cena stávky. Mnohé krajské notábly to překvapí, ale řidiči mohou do jejich obchodů mluvit. Snad se z toho dokážou poučit.

Některé obory jsou tedy nadále v deflaci, ale těm ani levná koruna nemohla pomoci. Stavby se nedají vyvážet, ani cestování do práce a do školy nelze vyrvat z domácích poměrů. Tady byly berličky v podobě měnových hrátek k ničemu a nemohly nahradit cílevědomou hospodářku politiku vlády.

Hlavním zdrojem dobrých čísel je tak nadále průmysl, který v únoru vzrostl meziročně o 2,7 procenta. Protože letos bylo o jeden pracovní den méně než loni, statistici tam ten den „jako“ přihodili, aby se to dalo srovnat s loňskou hodnotou, a hned máme růst o 6,7 procenta.

Není to úplně vycucané z prstu. Uvedené číslo potvrzuje i zásobník získaných zakázek, jejichž přírůstek se také drží hladiny 7 procent. Co je důležité, trochu se vyrovnává hřiště. Hodnota nových zakázek ve sledovaných odvětvích roste srovnatelným tempem u zahraničních i domácích podniků. Ve velkých podnicích je nadále situace nejradostnější, přibylo tam meziročně 1,9 procenta zaměstnanců a mzdy vzrostly o 4,5 procenta.

S Německem však budou naše mzdy srovnatelné, až vzrostou nikoliv o pár procent, ale několikanásobně.

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.