Washington je cílem náletů evropských státníků, kteří se tam střídají jak svatí na orloji. Děsí je vyhlídka porážky na Ukrajině. Nechtějí se smířit s tím, že by byli vyloučeni jak z jednání o míru s Ruskem, tak z pozdějšího využití ukrajinských nerostných zdrojů.

Jako předskokan se zkusil prosadit polský prezident Duda, na kterého však měl americký prezident Donald Trump čas jen 11 minut. Líp dopadl francouzský prezident Emmanuel Macron, který se dopracoval i ke společné tiskovce a pokoušel se vnutit svoji představu o pouhém příměří a účasti NATO na jeho dodržování. Trump na to moc nereagoval, snad že to bylo francouzsky. 

Další bezprostřední setkání s Trumpem byla připravena pro britského premiéra Starmera a evropskou vysokou představitelku Kaju Kallasovou. Ti všichni se snaží vrazit botu mezi dveře, aby zvrátili původní dohodu Trumpa s Putinem, že bez nich to bude důvěryhodnější. Vlastně toho chtějí zvrátit víc. Místo trvalého míru jen krátké příměří, kde by se dalo snadno vyprovokovat obnovení konfliktu. Místo mírové dividendy vystupňování nákladů na zbrojení. A za žádnou cenu nepřipustit, aby EU přišla o svého ruského nepřítele. 

Slib amerického prezidenta Donalda Trumpa, že rychle ukončí zbytečnou ukrajinskou válku, má přitom ještě doplněk. Rád by dostal vyhozené peníze za podporu ztracené věci zpět. I s úroky. Kdyby to byla válka na výhru, není o čem mluvit, vítěz bere vše. Ale stále rychlejší postup ruských armád nutí k pozornějším počtům. Pouhé přerušení americké pomoci nestačí. Prezidenta Trumpa přitom zaujalo, že zatímco americká pomoc měla podobu grantů (což samozřejmě stojí za ověření), pomoc EU měla charakter garantovaných půjček. I kdyby to bylo nakonec s těmi garancemi slabší, Evropa stále koketuje s tím, že případně sáhne po zmrazených ruských devizových rezervách, které leží v zahraničních bankách.