Antonín Moskalík reaguje jako „nepříznivec automobilismu“. Nelíbí se mu, že na přepravu 70 kilo živé váhy je potřeba tuna kovů, gumy, plastu a dalších materiálů. Dal by přednost „vedle chůze též koloběžkám, jízdním kolům a jiným hmotnostně nenáročnějším pohybovadlům“. Větší pozornost by věnoval hromadné dopravě, zejména železniční.

A má recht! Stačí se podívat na pražské statistiky: tam se odehraje polovina cest veřejnou dopravou a čtvrtina pěšky nebo na kole. Automobilisté jsou tedy jen roztahovačnou menšinou.

V dalším zajímavém komentáři, který byl zbytečně publikován anonymně (je podepsán „luis příspěvky“), najdeme naopak argumentaci pro vlastnictví automobilu a pochybnost o budoucí převaze „dopravy jako služby“. Přichází také s myšlenkou půjčoven baterií, tedy místa, kde robotický manipulátor vytáhne z vašeho elektrického auta ty vybité a zasune na jejich místo ty nabité. Zabralo by to stejně času jako nabrat benzín u pumpy.

Pokud jde o ty výměnné baterky, jsme blízko reálné zkušenosti, tenhle model už byl od roku 2007 zkoušen společností „Better Place“. Začal demonstračními projekty v Kalifornii, Japonsku a Nizozemí, pak se dlouho nehýbal z místa, a nakonec se rozjel komerčně v Austrálii, Číně, Izraeli, Dánsku a na Havaji.

https://en.wikipedia.org/wiki/Better_Place_(company)

Jako první zkrachoval v Izraeli (2013), přestože nad konceptem všichni jásali, včetně MIT Technology Review. Mezi uživateli však měl malý ohlas. Baterie totiž představují největší část hodnoty elektromobilu a málokoho lákalo vyměnit svoje nové za cizí ušlé. To by muselo být půjčené i auto. Elektrická auta z půjčovny jistě jezdila také, ale bylo jich pár a nemohla uživit síť výměnných stanic. Teď, kdy na obzoru svítá masová elektromobilita, už věci vypadají jinak. Nápad je to tedy nejspíš dobrý, jen přišel v nevhodnou dobu.

Další tvrzení, že bez vlastního auta to nejde, zase vychází ze situace lidí, kteří žijí někde na vesnici bez autobusové zastávky a nebližší práci najdou ve městě půl hodiny jízdy daleko. Dneska to tak jistě je, ale podívejme se o pár let dál. Roboti nám spoustu té práce seberou. Jistě, vyhnou se drahým specialistům, ale to bude jen hrstka šťastlivců. Ponechají nám také obtížně nahraditelnou práci ve službách, ale ta je tak mizerně placená, že auto se bude těžko splácet. Lidé budou z měst spíš odcházet, protože si nebudou moci dovolit ani hypotéku. Ve vesnicích se tak objeví víc lidí v aktivním věku a určitě najdou způsob, jak se domluvit, aby mohli pokrýt své potřeby a uživit se i bez každodenního dojíždění.

Budoucími proměnami se zabývalo na doprovodné konferenci e-Salonu hned několik odborníků. Petr Zlámalík ze společnosti Mastercard patřil k těm, kdo čeká, že obyvatelstvo měst se bude nadále zahušťovat, ale víc pozornosti bych věnoval realistickému zachycení dalších trendů. Jejich výsledkem je umravnění aut, kterým ta města dosud patřila. Co všechno tvoří skládačku, ze které nakonec vznikne „doprava jako služba“?

Mladá generace už s technologiemi vyrostla, považuje za samozřejmé všechno to sdílení, smsky, sociální sítě. Očekává nabídky přizpůsobené individuální potřebě. Preferuje užívání místo vlastnění, sdílenou ekonomiku a důraz na zážitky.

Objevují se noví hráči s pokročilými technologiemi, kteří umějí využívat data o chování spotřebitelů, vyjít vstříc potřebám jednotlivců, poskládat službu z různých zdrojů. Už to známe třeba z ubytování, rozvozu jídel, nákupu potravin a nově i dopravy.

Další trend – všechno přes mobil. V Evropě se tak odehrává 54 procent nákupů, v Česku 42 procent. Mobil už přebírá i většinu komunikace.

Sdílení už se taky chytlo. Se sdílením aut kdysi začínaly party nadšenců, dnes tomu dominují platformy typu Uber. Všude také vidíme volně zaparkovaná elektrická kola, která lze sdílet za nepatrný peníz odeslaný přes mobilní aplikaci. Ta nám to kolo nebo koloběžku i najde. Všechny informace běží v reálném čase, dokonce vidíte, kudy a jak k vám objednané auto jede.

Města i kraje dostávají inteligenci, začínají být „chytrá“, ale většinou tak, že něco koupí, a to něco poskytuje dílčí informační službu, třeba nabídku jízdních řádů nebo přehled parkovišť. Jiný systém zase obstará placení. Je nejvyšší čas to propojit do integrovaných řešení, kde najdete parkoviště, zjistíte, zda je tam volno a stejnou aplikací stání i zaplatíte.

Kombinace těchto prvků umožňuje, aby se uchytila ona „mobilita jako služba“. Takhle si to připravila ČSOB, jen to nakrmit daty a zprůchodnit propojení konkrétních systémů: V mobilu vám aplikace nabídne spojení z místa A do místa B v optimální kombinaci všech dostupných dopravních prostředků. Uber, tramvaj, metro, a třeba i ta koloběžka, je-li v cestě je pěší zóna. Zadáte cestu a naskočí alternativy.

Vedle toho existuje také „mobilita na vyžádání“, kde si přivoláte přímo službu. Ideální bude, když to půjde zkombinovat. Zástupci platebních služeb by uvítali (je to jejich chleba), kdybyste jedním klikem v mobilu objednali jak lístek na vlak, tak v cílovém městě půjčené auto a služby na parkovištích. Nebo lístky na tramvaj a taxi.

Musí to být jednoduché a snadné. Nesmí to být drahé. Může to narazit na odpor, protože nová levná alternativní řešení ohrožují zavedené drahé monopoly. Může to narazit na nevhodnou dobu – je příliš brzy, nebo příliš pozdě. Až to otlučené po všech těch nárazech prorazí, bude aut méně a jiných. A to je problém, který teď řeší tato země extrémně závislá na automobilovém průmyslu.

Na konferenci byli prognostici, kteří se dívají dopředu, ale mimo jednací sál jsou běžnější ti, kdo si myslí, že prošlé technologie to s námi ještě chvíli vydrží. Připomíná to pokus zastavit lavinu vyhlášením bezlavinové zóny...

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele