Toho bychom mohli využít v jiném směru a pokusit se zbavit vysoké míry zahraniční závislosti, kterou jsme zdědili z nepromyšlené privatizace 90. let.

Prudký rozdíl ve vývoji epidemie koronaviru v Číně a zbytku světa rozevírá nůžky i v ekonomické oblasti. Evropská komise bije na poplach v obavách, že oslabené evropské podniky se snadno dostanou do rukou čínských investorů, kteří je budou skupovat za babku. Místopředsedkyně EK a komisařka pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová proto chce uvolnit pravidla státní podpory, aby stát mohl doplnit kapitál ohrožených společností, tedy koupit akcie a zabránit tak nepřátelskému převzetí (prostřednictvím trhu, proti vůli vedení společnosti).

Nakolik je toto nebezpečí reálné, ať zkoumají ti, kdo mají zdroje. Evropská komisařka se však bojí opravdu hodně: „Je velice důležité, abychom si uvědomili reálné riziko, že podniky, které jsou zranitelné, mohou být cílem převzetí,“ řekla podle Financial Times a dodala: „ Situace teď vyžaduje, abych jednali opravdu intenzívně. Je to jedna z našich hlavních priorit.“

U nás je to trochu opačně, docela nedávno zazněly výtky, že čínský kapitál u nás investuje málo. A když už, tak jsou okrajové věci jako média a reklama. Jinou věcí je, že virus začal trhat dodavatelské řetězce, na kterých je současné globální podnikání postaveno, takže před námi je spíše etapa většího spoléhání na vlastní síly. To se může zpočátku projevit jako útěk zahraničního kapitálu, kterým budou ohroženi jak zaměstnanci zahraničních podniků, tak jejich čeští dodavatelé. Vybředávání z této patálie musí být proto jednou z našich hlavních priorit. Nemá smysl se tvářit, že nic takového nehrozí.

Pokud se však uvolní podmínky státní podpory, můžeme je využít po svém. Česká vláda může vytvořit suverénní fond, tedy investiční fond ve stáním vlastnictví, který by zasahoval tam, kde cena akcií klesá nebo společnost je v jiných finančních potížích. Nakupoval by podíly, které by však držel jen dočasně. Jakmile by se situace zkonsolidovala, byly by určeny pro pozdější prodej. Měly by však být prodávány ve zvláštním režimu, a sice jen v omezeném množství akcií pro jednoho vlastníka. Fakticky by to byla příležitost pro investice domácností. To by byl první krok k obnově českého kapitálu v domácí ekonomice bez posílení pozic českých oligarchů.