Nepatřím ke zrovna těm nejchudším, ale když jsem si spočítal, co bych mohl v zimě zaplatit za energii, bylo mi jasné, že se to nedá dlouhodobě utáhnout. Naštěstí nejsem sám, koho to vyděsilo. Konečně také začínají zaznívat rozumnější hlasy, které se zamýšlejí nad skutečnými důsledky kombinace války na Ukrajině a bizarní energetické politiky EU.

Pokud se rychle ustřihne ruská ropa a plyn, řítíme se do hospodářské katastrofy vyvolané absolutním  nedostatkem. Nelze se řídit iluzí, že ropy je ve světě dost a prostě si odchytíme jiné tankery nebo usrkneme z ropovodů tam, kde to zrovna teče. Není totiž ropa jako ropa. Rafinerie jsou nastaveny na určitý druh a jeho stálou dodávku. Pokud to má být jinak, představuje to obrovskou investici, ale napřed musí být jasno, že takhle to bude nadlouho. Nedivím se vládě, že požaduje aspoň dva tři roky na přizpůsobení. České rafinerie Unipetrol však patří polské společnosti ORLEN, nemáme to pod kontrolou.

S plynem je to možná jednodušší. Probíhají snahy najít náhradu ruských zdrojů v dovozech z Kataru, Alžirska nebo USA, tam jsme zase v rukou maďarské MOL, ale nebude to hned, a pokud to bude, pak s děsivými náklady. Světlou stránkou téhle hrůzy je evropská i česká snaha urychlit rozvoj obnovitelných zdrojů, ale tady zas vystupují jiní komici, kteří varují, že solární panely jsou hlavně z Číny a že to znamená jen změnu závislosti. Až přijde zima, bude pravděpodobně naléhavějším úkolem zahřát lidi, než jim nabízet kaloricky podstatně méně hřejivé pomyšlení, že svými pokryteckými plky měníme svět k lepšímu.

Rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku může ovlivnit připravované rozhodnutí Evropské komise, že větrníky lze stavět v průmyslových zónách i bez analýzy ekologického dopadu. Je to politika, jaká funguje třeba v Rakousku. Tam je rozlišována zóna zvýšené ochrany přírody, kde nemohou být větrníky nikde, pak běžných oblastí, kde se to posuzuje individuálně, a průmyslových oblastí, kam to prostě patří. U nás zatím nebyly větrníky povolovány skoro nikde, přestože v zemi je stejný potenciál jako v onom Rakousku nebo jižním Německu. Kdyby se navíc usnadnilo, aby do toho šly obce nebo regiony s případnou státní podporou, může to znamenat zásadní změnu. Ale ne hned.