Není až tak velké překvapení, že americký prezident Donald Trump ohlásil odstoupení Spojených států od jaderné dohody s Íránem a udělal to dokonce pár dní před termínem, který si sám stanovil na 12. května. Izraelský premiér se raduje, evropští spojenci protestují, ale to asi nejsou nejpodstatnější složky této události.

Nejde o zahraniční politiku, ta představuje v očích současného amerického prezidenta hlavně obtíž. Trump pokračuje v politice soustředění na hospodářské zájmy USA na domácím území. Domácí průmysl mají postavit na nohy ochranářská opatření, která jsou v souboji s platnými právními předpisy vydávána za obranu národní bezpečnosti nebo čímsi strašným odůvodněné sankce.

Írán (i se sousední Sýrií) není jediným diplomatickým bojištěm, na kterém to jiskří. Stačí se podívat na dokument uniklý z vyjednávání s Čínou po neúspěšné misi vysokých amerických představitelů v Pekingu. Přivezli s sebou návrh dohody, která rovněž šermovala národní bezpečností a Číňanům nabízela kapitulaci, včetně změny režimu. Šlo však hlavně o rámec pro to, aby Čína rychle začala nakupovat americké vývozy v objemu o 200 miliard dolarů vyšším, bezpodmínečně se otevřela americkým predátorským financím a zavázala se, že si na chování USA nebude stěžovat u WTO.

https://finance.yahoo.com/news/factbox-china-u-trade-talks-two-sides-proposed-124333812--business.html?guccounter=1

Ani v Evropské unii už není o smyslu této politiky pochyb. Šéfka diplomacie EU Federika Mogheriniová proto v reakci na odstoupení USA od dohody s Íránem sdělila jasně, že EU bude postupovat nezávisle. Dohodu s Íránem hodlá udržet a bude chránit své investice. Pokud pak jde o bezpečnostní zájmy, EU dá podle Mogheriniové přednost těm vlastním. O další zbytečnou válku není v EU zájem.