Těžko říci, co si naše vrchnost slibuje od účasti ve válečnické hysterii kolem údajných plánů na ruskou agresi vůči Ukrajině. Zatím se zdá, že koncentrace ruských jednotek poblíž ukrajinských hranic naopak zchladila zájem Kyjeva vyřešit problém separatistických republik Donbasu nějakým rychlým vpádem. Podstata věci se proto zdá být zcela opačná, než jak ji pojímají naše oficiální zdroje i média.

Nejrozvinutějším plodem zastrašování Ruska jsou dohodnuté sankce EU a USA pro případ, že by se nakonec podařilo něco vyprovokovat a motyka spustila. Atomovku tam představuje odstřihnutí Ruska od platebního systému SWIFT, který obsluhuje prakticky veškerý mezinárodní obchod. Německo už vyslovilo výhrady proti tomu, aby nemožnost zaplatit dopadla i na obchodování s ruským plynem, na kterém je Evropa dost závislá.

Agentura Bloomberg přitom před několika dny spočítala, že sankce zatím postihují EU o polovinu silněji než Rusko, zatímco USA, které je vehementně prosazují, stojí celkem stranou. Evropa z Ruska dováží zboží za 180 miliard dolarů ročně a vyváží do Ruska za 104 miliard dolarů. Spojené státy však stojí zcela mimo, na vývozu do Ruska utrží pouhých 13 miliard dolarů a dovezou (hlavně ropu) za 29 miliard dolarů. Pokud by ceny ropy v důsledku omezeného obchodu vystoupaly na 150 dolarů za barel, je to katastrofa, soudí ekonomové z globální JPMorgan Chase. Problémy se zemním plynem zvedaly evropské ceny elektřiny čtyřikrát rychleji než americké. (ZDE)

Podle Petera Havlika z Vídeňského institutu pro mezinárodní ekonomická studia WIIW, Německo ztratilo mezi lety 2014 až 2016 export do Ruska za 14 miliard euro, ale v následujících letech dokázalo ztrátu trochu zmírnit. I tak dosahovala 0,2 % HDP. Zato Česko se propadlo o 0,6 procenta HDP a později už s tím nedokázalo nic udělat. Havlik zároveň popisuje, že Rusku se dařilo nahrazovat ztracené dovozy vlastní produkcí. Sankce tak pomohly k oživení ruského zemědělství, což byl podle autora "jeden z mála úspěchů ruské ekonomiky". (ZDE)