Názor, že demokracie v naší zemi je ohrožena, zaznívá stále častěji. Ekonomické násilí vůči těm slabším ve prospěch těch nejsilnějších nevěstí nic dobrého a pádí mimo rámec jakékoliv myslitelné demokratické ústavy. Přehledně shrnuje argumentaci komentátor Petr Holub v příspěvku pro Český rozhlas 6 (http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/petr-holub-je-to-jeste-demokracie--940657).

Citujme z jeho řádků to, co zachycuje metodu, opakovaný postup:

„Vláda Petra Nečase přestala využívat možnost, aby pro důležité zákony připravila nejdříve věcný záměr. Nedočkala se toho žádná z důležitých reforem, důchodová, daňová ani zdravotnická. Reformátoři nechají své nápady úředníky zapsat rovnou do řeči paragrafů, a tak vznikne reformní zákon. Takto připravený materiál se nepošle do vládní legislativní rady, i když to předepisují legislativní pravidla. Pravidla se však mohou obejít, když šéf legislativní rady vyjádří s navrženým zákonem obecný souhlas. Tak učinil dřívější předseda rady Jiří Pospíšil v případě penzijní reformy, u daňové reformy ho následovala Karolína Peake.

Pak návrh zákona zamíří do sněmovny, kde se schválí v prvním čtení. Pak má reformní zákon projednat příslušný výbor. Poslanci zároveň předkládají desítky pozměňovacích návrhů a korunu obvykle všemu nasadí odpovědný ministr, když předloží komplexní pozměňovací návrh, který původní materiál úplně mění.

Pak návrh reformního zákona zamíří do druhého čtení ve sněmovně a tam ho upraví další baterie pozměňovacích návrhů. Poslanci vládní koalice pak zákon během týdne definitivně schválí a posléze jsou mnozí z nich překvapeni, co vlastně odhlasovali.

Když pak v zákonech najdou nějakou velkou chybu, připraví další pozměňovací návrh a připnou ho k dalšímu reformnímu zákonu, který se týká třeba něčeho úplně jiného."

Podobně o tom mluvil ve čtvrtek ve sněmovně předseda opoziční ČSSD Bohuslav Sobotka, než slíbil, že sociální demokracie protilidové nesmysly zruší („chyby napraví"), pokud tomu od občanů dostane příležitost. Co teď valí do sněmovních lavic?

„Vzpomeňte si, dámy a pánové, co se dělo ve výborech této Poslanecké sněmovny v době, kdy se návrhy projednávaly. Vládní poslanci přinášeli desítky a stovky pozměňovacích návrhů na poslední chvíli. Vzpomeňte si, co se dělo tady na plénu Poslanecké sněmovny, jak nám přistávaly na stole neustále další a další pozměňovací návrhy ze strany vládních poslanců. Takhle nevypadá projednávání promyšlených reforem," rozhořčoval se Sobotka a pokračoval:

„S těmi reformami, které prosazují pravicové vlády v posledních pěti letech v naší zemi, nemáme dobrou zkušenost. Nečasova vláda, která je tady dnes, příliš často klopýtá o chyby vlády Mirka Topolánka. Chci připomenout zrušení superhrubé mzdy, které prosazuje stejný ministr financí, který superhrubou mzdu v naší zemi zaváděl. Chci připomenout výpadky příjmů ve veřejných rozpočtech, které způsobily minulé daňové změny. Velmi často se tady reformuje něco, co už bylo v minulých letech pravicí reformováno. To znamená, že reformy, které tady byly prosazovány, ve skutečnosti v řadě parametrů byly také chybné.

Ty návrhy, které tady dnes máme a které budeme projednávat i v úterý, nepovedou ke stabilizaci veřejných rozpočtů. Rozhodně nepovedou k udržitelné, dlouhodobě udržitelné stabilizaci veřejných rozpočtů, ale povedou ke zpomalení hospodářského růstu. Po pěti letech vlády pravice roste veřejný dluh. Po pěti letech vlády pravice, když se podíváte na srpnové hospodaření státního rozpočtu, tak je evidentní, že je velký problém dodržovat rozpočtové cíle," konstatoval Sobotka.

Měl pravdu, předseda, ale silnější hlas je jinde.

„Slyšeli jsme zde hřímavý hlas. Stejný hřímavý hlas, který ještě nedávno hlásal 13. důchody, plošné zvyšování sociálních dávek a všeobecné žití na dluh a zvyšování deficitů veřejných financí," zahřímal ještě mocněji Petr Nečas. Přirozeně, že tím oslovoval neinformovanou veřejnost, která zůstane ve své neinformovanosti, protože jí zpravodajství nabídne jen tuto Nečasovu větu.

Nečas přitom nepochybně spoléhal na to, že se jeho potenciální voliči nepodívají do čerstvých výkazů o pokladním plnění státního rozpočtu ČR, které 1. září publikovalo ministerstvo financí. Schodek za prvních osm měsíců totiž dosahuje 87,3 miliardy korun a ve srovnání s loňskem roste, protože rozpočtové příjmy mírně klesaly, zatímco měly divoce růst. Kalouskův rozpočet je tedy stejně nerealistický jako před dvěma lety, kdy si spletl prudký hospodářský růst ostrůvku prosperity s prudkým hospodářským poklesem země v krizi. Přehlédněme onu propast mezi plány vycucanými z prstu a chmurnou realitou - rozpočet počítal s růstem příjmů o 6,9 procenta (největší růst v historii), ale mršky příjmy nerostou vůbec, ba poklesly o 0,6 procenta oproti prvním osmi měsícům roku 2010. Mezi plánem a realitou tak zívla díra zvící 7,5 procenta.

A teď se podívejme do časů, kterým se Petr Nečas ve sněmovně přihlouple vysmíval. Rozdíl mezi tenkrát a dnes ukazuje graf, který lze najít třeba na stránkách Finančních novin (specializované stránky ČTK - http://www.financninoviny.cz/tema/zpravy/schodek-statniho-rozpoctu-stoupl-ke-konci-srpna-na-87-3-mld-kc/681773&id_seznam=4916). Je z nich zřejmé, že mezi lety 2005 a 2008 (kdy se jelo naposled podle rozpočtu sestaveného sociální demokracií) byl rozpočet na konci prázdnin zpravidla v přebytku.

Tyto přebytky byly v závěru roku z větší části utraceny jen fiktivně, neboť se přesunuly do rozpočtových rezerv. Například na konci roku 2005 činily rozpočtové rezervy 45 miliard korun. Oficiálně byl vykázán rozpočtový schodek ve výši 56 miliard, ale čistý dluh tedy vzrostl jen o 11 miliard. Rozpočtové rezervy po vládách sociální demokracie nakonec dosáhly 150 miliard korun, než začalo jejich reálné utrácení. Toho už se ujaly pravicové vlády Topolánka, Fischera a Nečase. (http://www.paroubek.cz/poslanecka-snemovna/vystoupeni/k-projednavani-zmeny-duchodoveho-systemu-1372011)

Všimněme si jetě oblíbeného terče pravicové publicistiky, vysmívaného 13. důchodu. Měla to být forma mírné valorizace důchodů, tedy pokrytí nákladů inflace, a taky fiskální stimul, podpora spotřeby v době krize („padák proti krizi"). I kdyby pro něj nebyly jiné zdroje než ony rozpočtové rezervy, nastřádané během tučných let, a tento stimul dosáhl 20 miliard korun, jak byl vyčíslován, spotřeboval by jen sedminu výše zmíněných rezerv.

Před neuskutečněnými volbami 2009 ČSSD uvažovala, že na 13. důchod použije dividendu ČEZ. Vyvolalo to výsměch pravicového tábora a předpovědi a) superhypermegainflace a za b) růstu cen elektrické energie. Důchodci nakonec nedostali nic, máme deflaci, ale cena elektřiny skutečně vzrostla. Stalo se to záměrnou nečinností následujících pravicových vlád, které v Česku vyvolaly největší solární horečku na světě, protože nesnížily cenovou přirážku, placenou koncovými spotřebiteli elektřiny, o prudký pokles cen solárních panelů. A na dividendu ČEZ nyní nepřímo sáhne Kalousek, protože chce zpoplatnit uhlíkové limity, které byly původně slíbeny energetickým firmám zadarmo.

Upřímně, Kalouskovi tleskám za jasný požadavek, aby se uhlíkové limity nerozdávaly, ale byly zpoplatněny. Aspoň z té poloviny, kterou nespolkne bezedný rozpočet, by posloužily pro investice do decentralizované zelené energie a energetických úspor domácností. Bojím se však, že tleskám předčasně, protože také tento návrh možná představuje pouhou palebnou přípravu, která má ukáznit ministerstvo životního prostředí (ODS) a ministerstvo průmyslu (ODS) před rozhodnutím o ekologické zakázce řízené ministerstvem financí (TOP 09). Až dojde na lámání chleba, návrh spolkne nějaká odporná plichta.

Ale zpátky k rozpočtu. Ve chvíli, kdy se ve sněmovně zvyšovala dolní sazba DPH z 10 na 14 procent, bylo ze statistik ministerstva financí zřejmé, že už letos se nedaří plánovaný objem vybrat. To je varovný signál, kterému se nelze divit a ukazují jej z jiného úhlu statistiky ČSÚ. Třeba ta, podle které v červenci klesly tržby v maloobchodě o 1,7 procenta, nejvíc u potravin. Je tam i vliv menšího počtu pracovních dní, ale zřejmě jsou i další. Vysoké ceny? Stále přiškrcenější příjmy? Ekonomika podtržená bezhlavým šetřením na těch dole?

Druhou varovnou položkou je pokles příjmů z evropských fondů o 12,3 miliard korun ve srovnání s loňskem (pololetní vysvědčení z Bruselu za korupci) a nižší výnos z finančních operací při správě státního dluhu, protože úrokové sazby jsou holt rekordně dole. Vláda věřila, že půjdou nahoru, protože bude konjunktura a inflace, a ony jsou dole, protože je stagnace a deflace. S podobnými zvraty se na ministerstvu perou každý den.

Třetí varovnou položkou jsou pak daně z příjmu. Platí nadále jen zaměstnanci, kterým se to strhne na pásce, ať už supehrubě, nebo jen hrubě, to je fuk. Ale korporace po snižování daní překvapivě platí míň, a lidé nahánění do švarcsystému, neplatí vůbec nic. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/tiskove_zpravy_64082.html)

Kdepak to jen soudruzi udělali chybu?

Publikováno se souhlasem vydavatele