V mateřském koncernu naší Škody vládne napjatá atmosféra. Generální ředitel Volkswagenu Herbert Diess je v konfliktu se zkostnatělou strukturou vedení, protože by chtěl urychlit přechod na co možná autonomní elektrická auta, aby ustál tlak americké Tesly. Požádal proto o předčasné prodlužení svého kontraktu, aby se nemusil bát nějakého zastavení v letu. Rozhodnout o tom může dozorčí rada, která má zasedat v těchto dnech, ale ta se do toho nehrne. Odbory, její významný člen, jsou ve střehu, co to udělá se zaměstnaností. A my bychom se měli zamyslet, co to udělá s námi.

Česká Škoda s elektrikou zaspala, částečně i díky vžitému tvrzení, že na to nejsou dostatečné zdroje elektřiny. Uhlí bude postupně končit, nejen kvůli klimatu. Přestává být konkurenceschopné ve srovnání s obnovitelnými zdroji. Zachránit nás má jádro za státní peníze, ale to může být nejdřív roku 2038. Do té doby by mohla elektrická auta počkat. Kdyby se jim to dalo nařídit. Zprávy z trhu však ukazují, že rok zlomu nebude za nějakých deset patnáct let, jak jsme si pořád namlouvali, ale nejvýše do pěti let. Čekání na jádro může být vraždou českého automobilového průmyslu.

Jestli se závody v elektrifikaci dopravy rozeběhnou rychleji, než jsme čekali, ocitneme se mimo hlavní proud a zahraniční investoři se přesunou tam, kde to jde lépe. Proč ne, ať si jdou, avšak náklady na přezbrojení ekonomiky, na to, bychom se měli čím živit i po pádu českého automobilismu a dalších oborů v podobné situaci, ty zůstanou jen na nás. Najednou se začneme divit, proč na ně nemáme, když jsme nechávali bezstarostně odplouvat tak obrovskou část zisků do zahraničí, místo abychom stáhli větší podíl prostřednictvím daní a vytvořili si kapitálovou zálohu na strategickou změnu.

Česko se všude brání novotám a neochotně šoupe podrážkami tam, kde by mělo spurtovat ke skoku. Příčina je v nadměrné úspěšnosti stávajícího modelu z pohledu vlastníků a investorů. Podmínky jsou nastaveny pro maximální extrakci snadného zisku, jak ukazují mezinárodní srovnání, podle kterých u nás zahraniční investor vydělá o třetinu víc než jinde. Je to i díky tomu, že zaměstnanci nežijí v takových polštářích, vydělají nikoliv o třetinu míň, ale pouhou třetinu toho, co jejich německý protějšek. Nic jim nepomohlo ani výrazné zvýšení technologické úrovně průmyslu, kde jsme z hlediska robotizace součástí světové špičky. Ta špička ale není naše. Takže kdo by na tom něco měnil? Snad s výjimkou místního obyvatelstva, které do toho nemá co mluvit...

Argument o ohrožení pracovních míst přechodem na nový princip automobilového pohonu i celé dopravy samozřejmě platí nejen v Německu. Zdálo by se, že si můžeme vybrat jen to, jak přijít na buben. Ve skutečnosti jsme postaveni před výběr nových strategických příležitostí. Hroutí se dosavadní model, kdy my děláme na export, a potom všechno, co sami potřebujeme, odněkud dovezeme. Globalizace se rozpadá a covid to jen urychlil. Roboti kradou místa nejen doma, ale i v zahraničí. Jak klesá role pracovní síly, přestává tolik záležet na její ceně. Roli zaměstnavatele proto musí přebírat obory pro domácí potřebu.