Jak se vyrovnat s faktem, že nejbohatší země světa odchází z nejchudší části planety hořce poražena? Jistě, není první, podobně dopadly také Británie a Sovětský svaz. Končí éra budování pořádků na cizím území?

Média jsou plná komentářů nad další americkou prohrou. Jsou patrné tři tábory. Pro ty, kdo žili z výnosů zbrojení a válečných výdajů, je to tragédie, kterou se snaží ještě na poslední chvíli odvrátit. Pro většinu Američanů je to z větší části úleva, když konečně došlo na to, co ve volbách slibovalo vícero prezidentů. Objevují se i věcné analýzy, bez nenávisti a zaslepujících emocí.

To, oč Američanům v regionu šlo, se afghánského obyvatelstva moc netýkalo. Ve hře byly širší strategické zájmy. Jedním z hlavních geopolitických cílů Washingtonu bylo vytvoření záchytného bodu v regionu k omezení postupu Společenství nezávislých států, které vzniklo z bývalých svazových republik Sovětského svazu. Spojené státy měly také zájem o kontrolu energetických zdrojů a udržování strategické přítomnosti regionu, píše Ekaterina Zolotova v Geopolitical Futures. Tato analytička vystudovala mezinárodní vztahy na elitní Plechanovově ruské ekonomické univerzitě v Moskvě a nyní působí na portálu, který vede významný strategický analytik se zkušeností z CIA George Friedman. Její analýzy nejdou mimo mísu.

ZDE

Zolotova si všímá faktu, že klíčoví hráči kolem Afghánistánu zastávají rozdílné přístupy. Američané, jejichž zájmy jsme už popsali, to balí. Ještě roku 2013 mohli nabídnout centrální vládě v Kábulu kontrolu nad 70 procenty území. Ale těch zbylých 30 procent patřilo Tálibánu a ten dokázal natolik rozšířit odpor proti vládě s patronací Washingtonu, že by její udržení by vyžadovalo stálou americkou vojenskou přítomnost. To by se nikdy nemohlo vyplatit, konstatuje suše Zolotova.