Poznatky z hlavního líčení jsem zveřejňoval, takže jsou stále dostupné např. na mém blogu nebo na internetových stránkách Chamurappi, z. s (ZDE). Shrnul jsem je i v 2.díle mé knihy Škůdci v taláru.
Pronásledování Novotných začalo v říjnu roku 2014 a skončilo 14. prosince 2022 usnesením Vrchního soudu v Olomouci, jímž nabyl právní moc zprošťující rozsudek Krajského soudu Brno-pobočka Zlín, senátu předsedy Radomíra Koudely, z 22. února 2022. Zprošťujícímu rozsudku předcházely dva nepravomocně odsuzující. Údajný poškozený Pavel Buráň je se zproštěním Novotných nespokojený a již v letních měsících roku 2022 začal organizovat mediální kampaň za účelem ostouzení Novotných a čím dál tím více také za účelem zpochybnění „justiční mafie“, hlavně Vrchního soudu v Olomouci. Kampaň stále pokračuje, v roce 2024 a dále i v roce 2025 hlavně články na Parlamentních listech.
Základem argumentace Pavla Buráně a jím najatých novinářů je tvrzení, že jeho bývalý společník Jaroslav Novotný jej nechal unést do své vily a tam jej pod pohrůžkou usmrcení jeho a dětí přinutil podepsat listiny, jimiž měl Novotný získat značný finanční prospěch. Domnělé únosce ale kromě Pavla Buráně nikdo jiný neviděl a obžalované muže nalézací soud zprostil pravomocně (tedy se souhlasem žalobce) obžaloby v prvních dvou rozsudcích.
Východiskem agitace Pavla Buráně & spol. je zpochybnění rozsudku z 22. února 2022, podle jehož výrokové věty soud zprostil Novotné, protože není prokázáno, že se stal žalovaný skutek. Rozsudek je ale podivný, protože jeho odůvodnění výrokovou větu v podstatě vyvrací.
Podivností je více, než si Pavel Buráň a jeho pomocníci uvědomují. Vrchní soud v Olomouci zrušil druhý odsuzující rozsudek s tím, že věc má nalézací soud projednat v jiném složení senátu. Za běžných okolností věc přebírá jiný senát. V tomto případě ale zůstala Radomíru Koudelovi. V jeho senátu totiž došlo ke změně, způsobené vyloučením přísedícího, jenž spolupracoval s pravomocně odsouzenými podvodníky, kteří se pokusili vylákat na obž. Jaroslavu Novotném 25 milionů korun pod záminkou obstarání zprošťujícího rozsudku. Bezprostředně po obdržení usnesení Vrchního soudu v Olomouci Radomír Koudela odhadl spotřebu času na vyřízení jeho výhrad na tři stání. Nakonec mu ale stačily zhruba dvě hodiny, a to do omezeného dokazování stihl zařadit i výslech výše zmíněných tří podvodníků, od nichž si nechal potvrdit, že se nepokusili jej podplatit.
Závidíte Spojeným státům jejich prezidenta Donalda Trumpa?Anketa
V té době se již důkazní situace dostala do fáze „únos bez únosců, čili nesmysl“. Radomír Koudela věděl, že odsuzující rozsudek za této důkazní situace by opět neobstál. Vrchní soud by jej opět zrušil a další projednání by již skutečně připadlo jinému senátu. Proto vydal podivný rozsudek, protože jiný senát by v nejlepším případě vydal stejnou výrokovou větu s podpůrným odůvodněním, pokud by nařčení Novotných jednoznačně neodmítl. O důvodech jeho podivného jednání mohu pouze spekulovat (ZDE). Nicméně si myslím, že ze složité nepříjemné situace vyšel se ctí.
Rozsudek obstál v přezkumu odvolacího soudu, nejvyššího státního zástupce a Ústavního soudu. Je neprolomitelný. Pokračující ostouzení Novotných a „justiční mafie“ na tom nic nezmění.
Významným prvkem mediální kampaně bylo vydání knihy Zločiny beze zbraní 2. Byla připravena k vydání již v prosinci 2022. Její vydavatelé a autorský kolektiv byli zaskočeni výsledem odvolacího řízení. Kniha obsahuje nechutný hanopis v neprospěch Novotných, který sepsala „kabrhelka“ Marie Formáčková, absolventka leningradské university, dlouholetá šéfredaktorka Vlasty a kamarádka Gusty Fučíkové. O trestním řízení nic neví, ostouzení slušných lidí jí nevadí, s pravdivostí sdělení si hlavu nelámala. Kvůli jejímu dílku Novotní požádali Městský soud v Brně o zákaz distribuce knihy. Soud nejdříve vydal předběžné opatření, posléze rozsudek. Proti němu se vedle vydavatele jako vedlejší účastníci odvolali Pavel Buráň a Spolek Šalamoun. V těchto dnech Krajský soud Brno všechna odvolání zamítl. Podle mého názoru nadešel čas, aby se tvůrci tohoto pamfletu Novotným omluvili (ZDE).
Zamítnutí odvolání pobouřilo Spolek Šalamoun, který trestní proces nesledoval a zřejmě nemá úplné informace. Jeho nevole se projevila dalším článkem v neprospěch Novotných na Parlamentních listech (ZDE) ze dne 22. ledna 2025 s názvem „Potvrzeno. Česko má první zakázanou knihu. Kauza uneseného podnikatele zřejmě opět zamíří k Ústavnímu soudu“. První vadou článku hned v názvu je připuštění reálnosti únosu Pavla Buráně, které je popřením výrokové věty pravomocného rozsudku. Neexistuje žádný důkaz, že k únosu skutečně došlo, a autor by neměl o co svou víru opřít, kdyby to měl vysvětlit. Je to ostatně jeden z triků mediální kampaně, že autoři tvrdí, že Pavla Buráně kdosi unesl, ale neříkají nic o tom, kdo to vlastně byl a co se stalo s obžalovanými „únosci“ v trestním řízení. Zatajují před čtenáři, že Pavlem Buráněm při rekognici poznané „únosce“ nalézací soud pravomocně zprostil obžaloby. Z neznámého důvodu autoři věří, že únos bez únosců je možný a skutečně se stal.
Šalamouni pojímají odpor proti zákazu distribuce knihy jako součást boje za svobodu projevu, kterou zřejmě pojímají jako absolutní, ničím neomezenou. Zastávají názor, že slušný člověk musí strpět veřejné hanobení šířením nepravdivých informací, a naopak že kdo si to může zaplatit, smí své protivníky nechat vláčet bahnem. Svoboda jednoho ale končí tam, kde začíná svoboda druhého. Kdyby byla svoboda projevu zcela neomezená, nebyl by v trestním zákoníku trestný čin „pomluva“. Odpůrcům zákazu knihy nevadí, že Novotní díky zlovolné intrice Pavla Novotného žili od října 2014 do prosince 2022 v nepříjemném napětí a dvakrát se museli vypořádat s obavami z vysokých trestů odnětí svobody. Neuznávají, že po právní moci zprošťujícího rozsudku mají svatý nárok na klid.
Autor článku se odvolává na autoritu právníka Miroslava Špadrny, místopředsedy Spolku Šalamoun. Musím přisvědčit, že to je mnou vážený bývalý kolega, který je vynikající právník. Během mého působení ve Spolku Šalamoun mi mnohokrát pomohl vysvětlením a radami. Ale právě s ohledem na jeho nezpochybnitelné kvality mě nemile překvapila naivní demagogie v kritice soudního zákazu distribuce knihy, určená k obluzení práva neznalé veřejnosti. Vyčítá totiž civilnímu soudu, že se nechal svázat názorem trestního soudu, ač nemusel, a neprováděl vlastní dokazování.
Ve skutečnosti civilní soudy vytěžily trestní spis zlínské pobočky Krajského soudu Brno a zužitkovaly provedené dokazování. Naděje, že snad civilní soud dospěje k názoru, že skutečně došlo k únosu bez únosců a k následnému vydírání, byla od počátku nedosažitelná. Ve skutečnosti ale zákaz distribuce knihy Zločiny beze zbraní 2 dopadl jen na blábol soudružky Marie Formáčkové, neboť vydavatelé pružně vydali upravenou verzi 2c, která obsahuje celou neškodnou část obsahu. Navíc její obal opatřili klamavým nápisem „zakázaná kniha“, čímž si zajistili lepší prodejnost, než by měla zakázaná verze.
Přiznám se, že polemika s vystoupením Spolku Šalamoun a zvláště ve vztahu k Miroslavu Špadrnovi mi je nepříjemná. Byl jsem členem spolku přibližně dvacet let a patřil jsem k nejbližším spolupracovníkům a osobním přátelům předsedy Johna Boka. Přivedl jsem ke vstupu do spolku dnešního předsedu Václava Peričeviče, který vstoupil dříve než já, a byl jsem „spolupachatelem“ jeho zvolení místopředsedou spolku. V roce 2017 mě na návrh Johna Boka ze spolku vyloučili, čímž mě nakonec přivedli k úmyslu založit spolek Chamurappi, z.s. Oba spolky pak působily vedle sebe, každý na svých kauzách. Nepletli jsme se jeden druhému pod nohy. Idylka skončila vstupem Spolku Šalamoun do kauzy Pavla Buráně, který provázely veřejné osobní útoky na mne.
Páně Buráňův boj za jeho neprokazatelnou pravdu vykvetl do dalšího článku na Parlamentních listech ze dne 25. ledna 2025 s názvem „Od únosu až k soudu o stamiliony. Pražský soud odkrývá pozadí sporu podnikatelů“ (ZDE). Poprvé se v něm Pavel Buráň obšírněji vyjádřil k hrozbě, která mu nyní ze strany Jaroslava Novotného hrozí. Čelí jeho žalobě o doplacení kupní ceny za jeho polovinu jejich společné firmy. Pavel Buráň se snaží vyvolat dojem, že pravdivost jeho tvrzení o vydírání mu umožní nárok odmítnout.
Je to ale poněkud nepřesné. Novotného pohledávka totiž původně vznikla tak, že prodal svou polovinu firmy Pavlu Buráňovi, který využil předkupního práva a nabídl cenu, přiměřenou znaleckému ocenění firmy. Protože neměl dostatek volných peněz, složil zálohu a slíbil, že cenu doplatí měsíčními splátkami. Z neznámých důvodů záruku formuloval jako závazek firmy, jejímž se stal stoprocentním vlastníkem. Jaroslav Novotný, který je o 19 let starší, na toto řešení kupodivu přistoupil. Po splacení několika splátek Pavel Buráň přestal splácet. Dal přednost pořizování nemovitostí a pokusu o odsun věřitele do státního zaopatření. Při jednání ve vile podepsal přistoupení k závazku firmy jako fyzická osoba. Věřitel nemohl po dobu trestního řízení pohledávku vymáhat. Proto velkou část jistiny pohledávky činí úroky.
Pavel Buráň má pravdu, že se může přinejmenším části pohledávky zbavit, pokud by civilní soud uznal, že přistoupení k závazku dlužící firmy podepsal pod nátlakem. A k tomu by mu měly dopomoci podobné články, jichž jistě bude více. Zbytek obsahu článku je další variace na téma pravdivost zprávy o únosu bez únosců, kterou ani nebudu komentovat. Netroufám si předjímat, jak tento spor skončí. Řízení ostatně nesleduji, o jeho současném stavu mám jen útržkovité poznatky.
Na závěr si dovoluji vyjádřit názor, že Pavel Buráň se dopouští dvou zásadních omylů. První spočívá ve víře, že stálým opakování bajky o únosu bez únosců se nesmysl stane pravdou a Novotní půjdou do basy. V druhém případě mi připomíná zuřícího býka, který na corridě útočí na muletu, která sama o sobě jej neohrožuje. V našem případě útočí na justici v domnění, že zproštění Novotných je výsledkem dohody soudců v jeho neprospěch. Neuvědomuje si, že soudy „vaří“ z toho, co jim nabídne žalobce, jenž přefiltroval důkazy, pořízené policií v rámci vyšetřování pod jeho dozorem.
V našem případě zlínská kriminálka předestřela Pavlu Buráňovi jako únosce tři muže a vedla ho k tomu, aby je poznal jako své únosce, což se podařilo (dle mého laického názoru rekognice byly „cinknuté“). Prvního „únosce“ zprostil soud na návrh žalobce hned prvním rozsudkem, protože po znehodnocení důkazu pachovou stopou znaleckým posudkem se usvědčení Pavlem Buráněm stalo osamělým důkazem. Při dokazování před soudem se pak ukázalo, že zbylí dva „únosci“ nemohli být v daný čas na daném místě, a tak i žalobce souhlasil s jejich zproštěním v druhém rozsudku.
Kořenem neúspěchu pokusu dlužníka Pavla Buráně o odstranění věřitele tak není dohoda soudců, ale podstrčení policií jakýchsi náhodně sehnaných chudáků místo skutečných únosců, pokud ovšem nějací byli (můj názor: nebyli).
Úplně na závěr doporučuji ukončení těchto mediálních válečných her, které Pavlu Buráňovi k úspěchu nepomohou. Doporučuji Pavlu Buráňovi hledání cesty k dohodě a novinářům omluvu Novotným a Vladislavu Šlapákovi, předsedovi senátu Vrchního soudu v Olomouci.
Ostatně i bez této „vojny“ má Pavel Buráň dost jiných starostí, které mu podle mediálních zpráv způsobila NCOZ. Začala jej stíhat pro podezření z podvodu se škodou 140 milionů korun a pro maření spravedlnosti podplacením svědka za změnu výpovědi. NCOZ zahalila obě věci do mlhy mlčení, která na nich leží již hodně dlouho. Jednou se z ní ale musí vynořit. Boj na více frontách je nepříjemný. Zkrácení fronty bývá prospěšné.
V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu ZDE jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný v knihkupectvích.
Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
