Případ je mimo jiné zajímavý tím, že prezident republiky Petr Pavel nevyhověl skvěle  vypracované žádosti partnerky odsouzeného o jeho omilostnění. Dne 18.října 2024 se jí dostalo odpovědi, že „pan prezident po pečlivém posouzení všech okolností případu neshledal dostatečné důvody pro udělení milosti.“ K tomu poučení, že „pan prezident se rozhodl, že milosti bude udělovat ve zcela výjimečných, především humanitárních případech, které se svými okolnostmi budou vymykat možnostem řešení, které jsou dány soudům podle platných právních předpisů“.

Odsouzený a jeho partnerka dosáhli tedy nakonec svého o tři měsíce později. Vždy se v takových případech zamýšlím, jakou cenu má pro držitele moci svoboda odsouzených a a strádání jeho rodiny, kolik tedy ztratil žadatel, jenž mohl být na svobodě o několik měsíců dříve.

Do vyjednávání o žádost o milost prezidenta republiky jsem během více než 20 let činnosti justičního potížisty nahlížel opakovaně, v řadě případů jsem vedl jednání aktivně. Poprvé jsem se uplatnil v řízení o milost pana prezidenta Václava Havla. Často jsem jednal s panem prezidentem Václavem Klausem. Jen jednou žádal spolek Chamurappi o milost pana prezidenta Miloše Zemana, který nám nevyhověl a naše chráněnka musela nastoupit do domu smutku na „vtipné“ adrese „Rozkoš 990“. Po  sedmi měsících ale nařídil její propuštění Nejvyšší soud ČR a dosáhla pak úplného zproštění obžaloby. Je to důkaz, že pan prezident Miloš Zeman ji mohl věznění ušetřit, aniž by Spravedlnost přišla zkrátka.