Alena Vitásková se v poslední době objevuje na veřejnosti jen zřídka. Proto zpráva o omluvě nevyvolala velký rozruch. Mne osobně překvapila. Měl jsem čest tuto skvělou dámu provázet oběma jejími trestními kauzami, takže jsem si jistý případností omluvy. Ale zaráží mě, že k ní došlo s mimořádně velkým odstupem od ukončení jejího trestního stíhání. Nezbývá mi, než pochválit ministra Pavla Blažka za to, že udělal to, co měl dávno udělat někdo z jeho předchůdců.

Alena Vitásková prošla dvěma soudními procesy s příslušným přípravným řízením. Začalo to trestním stíháním kvůli nepřímé podpoře pachatelů „solárních podvodů“ podnikatelského klanu Zemků, které vyústilo do soudního řízení trestního u Krajského soudu Brno. Sdělení obvinění se dočkala 13. března 2013 a hlavní líčení u soudu začalo 2. června 2014. Odnesla si z něj špatné vzpomínky na policistu Pavla Pinku, státního zástupce Radka Mezlíka a soudce Aleše Novotného. Od Krajského soudu Brno odešla s trestem odnětí svobody v trvání 8 let šest měsíců. Ale  odvolací Vrchní soud v Olomouci ji zprostil obžaloby. Úlevu jí to ale nepřineslo. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman napadl zprošťující rozsudek odvolacího soudu dovoláním v její neprospěch. Případem se tak musel znova zabývat Nejvyšší soud ČR, který jej vrátil se závaznými právními pokyny zpět na Krajský soud Brno, kde opět připadl senátu Aleše Novotného. Zde se dočkala nového zproštění obžaloby a – světe div se! – sveřepý žalobce Radek Mezlík se neodvolal. Zproštění tedy bylo pravomocné. To se stalo 13. listopadu 2019.

V tomto případě tedy Alena Vitásková čekala na omluvu čtyři roky.

Její  trápení tím ale neskončilo. Prakticky souběžně s výše uvedenou kauzou ji policie pod dozorem  Okresního státního zastupitelství Jihlava začala stíhat kvůli porušení povinností při správě svěřeného majetku a kvůli zneužití pravomoci úřední osoby, kterého se měla dopustit tím, že jmenovala do funkce místopředsedy  Energetického regulačního úřadu pro právní agendu bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou, která podle mínění pronásledovatelů Aleny Vitáskové neměla pro funkci dostatečnou odbornou kvalifikaci. Policie vedla vyšetřování co nejvíce obtěžujícím způsobem. Například pro platový výměr Renaty Vesecké poslala dne 27.května 2015 do tří objektů úřadu zhruba třicítku policistů a častým předvoláváním úředníků k podání vysvětlení narušovala chod úřadu. Sdělení obvinění si Alena Vitásková vyslechla 17.srpna 2015. Odpovědnost pak převzal jihlavský okresní státní zástupce Kamil Špelda, který jí mimo jiné kladl za vinu, že způsobila státu škodu ve výši platu Renaty Vesecké, jejíž právní úkony byly vzhledem k její nedostatečné kvalifikaci podle jeho úvahy nulitní.  Obžalobu podal 9. září 2013. Na konstrukci způsobené škody pak tvrdošíjně trval, i když ji Okresní soud v Jihlavě ve dvou rozsudcích odmítl.

První hlavní líčení u Okresního soudu v Jihlavě před senátem předsedy Zdeňka Chalupy proběhlo 21.listopadu 2018. Soud jí vyměřil trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců s podmíněným odkladem na 30 měsíců. Názor žalobce na plat Renáty Vesecké jako na škodu odmítl.

Dne 21. března 2019 se věcí zabýval senátem Haliny Černé Krajský soud Brno. Zrušil rozsudek a vrátil jej se závaznými právními pokyny zpět na 1.stupeň. Rovněž odmítl domněnku žalobce, že plat Renaty Vesecké byl škodou, způsobenou státu.

Okresní soud v Jihlavě se k případu vrátil 1.listopadu 2019. Odsoudil Alenu Vitáskovou k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců s podmíněným odkladem na 30 měsíců. Plat Renaty Vesecké za škodu opět neuznal.

Krajský soud v Brně senátem předsedkyně Haliny Černé ukončil toto trapné řízení zprošťujícím rozsudkem z 9. července 2020.

V tomto případě tedy Alena Vitásková čekala na omluvu „jen“ 3 ½  roku.

Je tedy zřejmé, že orgány činné v trestním řízení se věnovaly Aleně Vitáskové k její škodě velmi intenzivně, stíhajíce ji ve dvou trestních řízeních souběžně. Přestože ji vystavily mimořádné psychické zátěži, zvládla i náročnou funkci předsedkyně ERÚ.

V době, kdy soudy ještě trápily Alenu Vitáskovou, prezident republiky Miloš Zeman jí 28.října 2018 udělil medaili za zásluhy 1.stupně. 

Omluva ministerstva spravedlnosti se vztahuje k oběma trestním řízením.

Omluvu Aleně Vitáskové oceňuji, ale je škoda, že ministrově pozornosti unikl příběh její podřízené a spoluobžalované Michaely Schneidrové. Orgány činné v trestním řízení s ní nakládaly daleko drsněji než s její šéfkou. Začalo to již tím, že ji policisté ji zadrželi v její kanceláři a drobnou ženu vyvedli spoutanou v „medvědech“, které museli její velikosti přizpůsobit. U Krajského soudu v Brně dostala stejný trest jako Alena Vitásková, ale na rozdíl od ní ji Vrchní soud nezprostil obžaloby, pouze jí mírně snížil trest. Prezident Miloš Zeman odmítl udělit jí milost, o kterou žádal spolek Chamurappi. Nepomohla vydatná mediální podpora Jaromíra Soukupa. Nezbylo jí, než nastoupit do výkonu trestu do věznice ve Světlé n.S. Odtamtud ji vyprostil 11.prosince 2018 na základě dovolání Nejvyšší soud ČR. Ocitla se tak na svobodě v nepříjemném postavení obžalované, čekající na rozsudek, čili bez možnosti uplatnění na pracovním trhu a bez přístupu k sociálním dávkám.  Nejvyšší soud vrátil její věc k novému projednání na Krajský soud v Brně.  Tam ji znova projednal senát Aleše Novotného, který ji tentokrát zprostil obžaloby rozsudkem z 13.listopadu 2019. Zarputilý žalobce Radek Mezlík se ale se zproštěním neztotožnil a podal proti němu odvolání, jímž vlastně nabádal odvolací soud, aby se vzepřel právnímu názoru Nejvyššího soudu ČR.  Samozřejmě  neuspěl a pouze prodloužil trápení Michaely Schneidrové o sedm měsíců do usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 24. června 2020 o zamítnutí odvolání státního zástupce, jimž teprve nabyl právní moc zprošťující rozsudek z 13. listopadu 2019.

Chápu, že jinak nevýznamná oběť nespravedlivé justice je pod rozlišovací úrovní ministra spravedlnosti, takže se jí omluvy nedostalo. Vadí mi něco jiného. Výše jsem zmínil tři původce trápení obou dam: Pavla Pinku, Radka Mezlíka, Aleše Novotného. Věnoval jsem jim pozornost opakovaně, naposledy 18.listopadu 2023 v článku „Komu posloužila královéhradecká expozitura ÚOKFK SKPV?“ jenž se týkal pronásledování podnikatelského klanu Zemků. Myslím, by jim omluva obětem slušela více než ministrovi. Té se ale asi nikdy nedočkáme, stejně jako byly marné všechny podněty ke kárnému řízení, o nichž vím.