Při ohlédnutí zpět jsem si uvědomil některé obecné problémy tohoto řízení, jimž jsem se v denních článcích nevěnoval dostatečně (pro případné zvědavce: všechny jsou dostupné na mém blogu nebo v sekci novinek na webu spolku Chamurappi - ZDE). Především považuji za vhodné vysvětlit čtenářům, že nepíši na objednávku. Případ mě zaujal hned v době vzniku. Popudilo mě zneužívání nástrojů trestního práva k zjevnému splnění politického cíle.

Nepochybuji o tom, že předkladatele trestního oznámení k jeho podání vedl záměr zvrátit politický úspěch Andreje Babiše v čele hnutí ANO. Svědčí o tom skutečnost, že k oznámení o údajném trestném činu z r.2008 se oznamovatel odhodlal až v r.2013, když se mu zazdálo, že se Andrej Babiš chystá vyrůst až do nebe, a chtěl mu vzestup zarazit. Musím takové jednání odmítnout, byť nejsem voličem ANO.

Je také zvláštní, že prvoliniové orgány, činné v trestním řízení, se ochotně ujaly prověřování oznámení o velmi staré záležitosti, a to od oznamovatele, který neměl postavení poškozeného, tedy jeho postavení v řízení bylo nesmírně slabé. Na pozadí mých osobních zkušenosti jejich ochota se jeví jako podezřelá. Dokonce i poškození oznamovatelé trestných činů často narážejí na odpor a někdy vůbec nedosáhnou zahájení prověřování. Například jsem ztroskotal, když jsem jako zmocněnec poškozených po předchozích neúspěšných pokusech o vyvolání kárného řízení podal trestní oznámení na státní zástupce a soudce, kteří nepovolili obnovu procesu nevinně odsouzenému, jenž se dověděl, že k jeho „zločinu“ se doznal pravý pachatel a soud jej pravomocně odsoudil. Jeho cesta k pravomocnému zprošťujícímu rozsudku díky jejich zásahům pak trvala pět let. Jindy se mi nepodařilo vyvolat trestní řízení proti celníkům, kteří již 10 let utajují před soudem a poškozenými původ a majitele tabáku, který nechali navézt do skladu, aby měli předmět doličný pro vyvolání trestního stíhání zámožného podnikatele. Nedařilo se mi vyvolat trestní řízení ve věci, v které mohou být mezi podezřelými policisté, již se nechali najmout na vykonání brutálního násilí. Nakonec se sice řízení rozběhlo, ale dozorovým státním zástupcem je filuta, který se je pokusil znemožnit, a z pozice jej nelze vypudit. O stíhání soudců a státních zástupců, kteří se pokusili zajistit pachatelům násilného trestného činu beztrestnost, si ani nemohu nechat zdát.

Pokud se obž. Andrej Babiš domnívá, že se někdo „přimluvil“, aby příslušné orgány nezaložily trestní oznámení ad acta, není možná daleko od pravdy. Měl by ale přemýšlet, kdo se o něj takto postaral.

Ovšem sama skutečnost, že se v r. 2022 soud zabývá skutkem z r.2008, je hrůzná. Jen část průtahů jde na konto opakovaného přerušování řízení nutností žádat Poslaneckou sněmovnu o vydání obž. Andreje Babiše k trestnímu stíhání.

Jako laik soudím, že za daných okolností bylo rozumné rozhodnutí státního zástupce Jaroslava Šarocha zastavit trestní stíhání všech obžalovaných. Skutek se stal tak strašně dávno, že se možná pro odstup času nepodaří některé podrobnosti skutkového děje objasnit nezpochybnitelným způsobem. Svědčí o tom zmínky ve výpovědích svědků, že na to či ono si nepamatují. Dotace byla jen malým příspěvkem na miliardovou investici a nástupnická obchodní společnost ji státu nakonec vrátila. Spoluviníkem je stát, který neměl odpovídají nástroje kontroly.

Částečným zrušením rozhodnutí státního zástupce Jaroslava Šarocha vzal na sebe bývalý nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman odpovědnost za vyvolání soudního řízení, které bude možná otravovat atmosféru ve veřejné sféře i několik let. Zřejmě se spolehl, že nebude za to volán k odpovědnosti stejně jako v případě puče z 13.června 2013 proti vládě Petra Nečase. Andrej Babiš má důvod přemýšlet, zda nezaspal, když jej nenechal ve vhodnou chvíli odvolat z funkce (třeba kvůli odpovědnosti za puč z 13.června 2013).

Když už se věc dostala k soudu, nedá se nic dělat, než nechat soudní řízení v klidu proběhnout. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se soudce Jan Šott chystal vést opět řízení tendenčně tak, aby se zasloužil o poškození dalšího politického hnutí. Nemám pocit, že již má v zásuvce připravený koncept rozsudku.

Po prvním týdnu procesu nelze předjímat výsledek. Nicméně jsou zde jednotlivosti, jež stojí za úvahu.

Především se domnívám, že pozornost, která se věnuje svědectví Andreje Babiše ml., je nepřiměřená. Jeho tvrzení, že si z něj otec udělal bílého koně, je nesmysl. Bílý kůň je jedinec, který propůjčil svou právní subjektivitu k zastření trestného jednání někoho jiného. Andrej Babiš ml. jako řadový akcionář nemohl nic zastírat, protože nic neřídil, žádné úkony, související s vyžádáním dotace nekonal. Ani o ničem neví. Dokonce ani není jisté, zda byl aspoň řadovým akcionářem, když tvrdí, že o převzetí akcií nic neví a za akcionáře se nepovažuje. Je možné, že podpis na listině, jehož pravost popírá, je skutečně falsum. Ale ta listina je pro usvědčování obžalovaných bezvýznamná. Výsledek případného dalšího znaleckého zkoumání na tom nic nezmění. Svědek je zřejmě v právu, když si stěžuje na donucení k cestě na Krym. Ale z hlediska usvědčování obž. Andreje Babiše z žalované činnosti to nemá žádný význam. Jediný smysl jeho svědectví je obecné očernění obž. Andreje Babiše a praní špinavého prádla jeho rodiny před veřejností. Celá záležitost pouze vyvolává v řízení ztráty času.

Ovšem kdyby soud odmítl přijmout svědectví Andreje Babiše ml., novináři a různé občanské iniciativy by vyvolaly poprask. Proto mu nezbylo než zájmu vyhovět bez ohledu na deklarovanou nezávislost justice. Nevíme ovšem nic o tom, kdo zaplatil za protlačení Andreje Babiše ml. jako svědka. Různé výlety Sabiny Slonkové do Švýcarska nebyly levné. Ale když už k svědectví došlo, je vhodné neplýtvat na ně čas a energii. Nemá smysl přetahovat se se soudem o nezpůsobilost svědka a jeho nevěrohodnost. Jeho svědectví nemá význam pro posouzení viny obž. Andreje Babiše, tím méně obž. Jany Nagyové, kterou ani nezná.

Na okraj poznamenávám, že svědek popíráním svého postavení akcionáře se zříká práv a hmotných nároků, které by mu vlastnictví akcií přinášelo. Asi odmítá projev otcovy starosti o jeho finanční zabezpečení.

Pro případné vyvinění obžalovaných je nezbytné prokázat, že prohlášení společnosti Farma Čapí hnízdo za malý nebo střední podnik bylo oprávněné. Znalec Vítězslav Hálek tvrdí, že Farma Čapí hnízdo by ekonomicky neobstála bez výnosů z obchodování s Agrofertem, z čehož se vyvozuje, že vlastně byla součástí Agrofertu, tedy velká firma. Skutečnost, že Farma Čapí hnízdo má vlastní právní subjektivitu a odděleně vedené účetnictví asi nic neznamená. Zajímalo by mě, zda za daných poměrů trhu by si Farma Čapí hnízdo mohla zajistit přibližně stejný obrat s jinými odběrateli služeb. Také mi není jasné, podle jakých parametrů se v té době a k tomuto účelu měřila velikost firmy. Znalec o tom nic určitého nesdělil. Závislost společnosti Farma Čapí hnízdo na Agrofertu by byla nezpochybnitelná, kdyby jí Agrofert poskytoval dotace nebo významné půjčky.

V situaci, kdy státní zástupce Jaroslav Šaroch zastavil trestní stíhání všech členů statutárních orgánů společnosti Farma Čapí hnízdo, bývalý nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman zrušením jeho rozhodnutí pouze v případě Jany Nagyové jí přisoudil postavení jediné vinice podvodu. Není ovšem známo, zda její postavení ve společnosti jí umožňovalo rozhodovat o závažných majetkových a právních záležitostech bez souhlasu představenstva, popř. zda představenstvo o jejím kroku vědělo a schválilo jej. Neměla-li takové postavení, aby směla sama požádat o dotaci, rozhodnutí Pavla Zemana by bylo vůči ní nespravedlivé. Spravedlnost by jí pak mohl zjednat pouze Nejvyšší soud ČR, kdyby pan ministr napadl usnesení Pavla Zemana stížností pro porušení zákona.

Vedle údajně podvodného postupu Jany Nagyové či představenstva Farmy Čapí hnízdo vyšlo najevo, že stát neměl vybudované kontrolní mechanismy a rozdával desítky milionů plnými hrstmi. Nebudu daleko od pravdy vyslovením domněnky, že vznikly škody, značně převyšující údajně neoprávněně získanou dotaci společností Farma Čapí hnízdo. Kde jsou dnes lidé, kteří odpovídají za lehkovážné nakládání s obrovskými finančními prostředky? A proč nikdo z nich nesedí na lavici obžalovaných vedle obž. Jany Nagyové ?

Po celý týden se projevovalo nepřátelství většiny redakcí vůči obžalovaným, především vůči obž. Andreji Babišovi. Obž. Jana Nagyová stojí stranou zájmu, ač jako jediná pachatelka trestného činu je v procesu v horším postavení než obž. Andrej Babiš, kterého žalobce zatím viní pouze z napomáhání. Novinářům neslouží ke cti, že uveřejnili nebo vystoupením na obrazovce sdělili veřejnosti pár nesmyslů, jako že Andreji Babišovi hrozí nová obžaloba. Je zajímavé, že všichni „hlídací psi demokracie“ štěkají stejným směrem, včetně těch, jejichž společnost je majetkem Agrofertu nebo pana obžalovaného osobně. Asi se nikdy nedovíme, kdo tu dehonestační kampaň zaplatil.

Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz.