Osobní vztah k věci oslabuje objektivitu jeho názoru. Nicméně přesto s ním nezůstal osamocený. Převzal jej mimo jiné prezident republiky Miloš Zeman a přidala se jeho poradkyně Marie Benešová, nyní ministryně spravedlnosti. Vytvořili tak jakýsi triumvirát činitelů, spojených odmítavým názorem na vznik kauzy Čapí hnízdo a shodným pojmenováním formy jejího vyvolání. Kdyby Miloš Zeman nebyl prezidentem, ale řadovým občanem, jeho výroky by nestály za pozornost, protože o trestním řízení ví tak málo, že by své tvrzení nedokázal ve férové diskusi obhájit. Z té trojice mají punc věrohodnosti pouze výroky Marie Benešové, které přes svůj nesmlouvavě kritický postoj k ní musím přiznat profesionalitu zdatné obhájkyně. Ministryně spravedlnosti v tomto případě ví, o čem mluví. Ale právě proto je s podivem, že přejímá slovník Andreje Babiše.

Proti jejich tvrzením vystoupil dne 10. května 2019 na internetových stránkách Nejvyššího státního zastupitelství nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Dal průchod svému sklonu k mesiášství a možnost beztrestného objednání trestního stíhání rozhodně odmítl. Důrazem na vyloučení beztrestnosti objednání se jemně odlišil od vyjadřování „triumvirů“.

Zde se projevila slabina sklonu Andreje Babiše ke zkratovému vyjadřování, který mu v tomto případě prokazuje špatnou službu. Mluví přímo o objednání, ale podání, přijetí a splnění objednávky trestního řízení je těžko představitelné a bylo by obtížně prokazatelné, i kdyby k němu skutečně došlo. Z vlastní zkušenosti žádný takový případ neznám. Podezření mám pouze v případě z útoku na Úřad vlády z 13.června 2013, ale prokázat je nemohu. Kdyby si ale Andrej Babiš stěžoval na účelové vyvolání trestního stíhání, bylo by obtížné jeho názor zpochybnit. Z načasování vyvolání kauzy Čapí hnízdo lze s pravděpodobností blízkou jistotě vyvodit, že jde o účelovou špinavost, určenou k znehodnocení jeho politických úspěchů. Objednání v pravém smyslu slova by v tomto případě asi nikdo nedokázal, ale k vyvolání zneužití nástrojů trestního řízení k politickému účelu určitě došlo.

Účelové vyvolání trestního řízení určitě možné je a dochází k němu častěji, než veřejnost tuší, a to i ve věcech nesrovnatelně menšího významu než je kauza Čapí hnízdo. Účelová kriminalizace odpůrce je častá například při přetahování rozvádějících se rodičů o děti. Kdo zná mechanismy trestního řízení a najde skutečnosti, které by mohly vyvolat podezření z trestného jednání a „nakrmí“ jimi „stroj“ trestního řízení, může se dočkat toho, že se jeho kola roztočí a začnou drtit vybranou oběť. Dostane-li orgán činný v trestním řízení oznámení, které vypadá věrohodně, nemá jinou možnost, než začít konat. Záleží pak na tom, zda časem pozná, že mu oznamovatel podsunul nesmyslné obvinění, či zda jej věc zaujme natolik, že začne hledat a popřípadě samostatně vytvářet důkazy, které nesmysl přetvoří ve fikci spáchaného trestného činu.

Pro příklady nemusíme chodit daleko. V několika článcích, dostupných na mém bloggu (ZDE), o trestním řízení soudním, vedeném proti Shahramu Zadehovi & spol. u Městského soudu v Brně, jsem popsal provokaci svědka Jana Doležala, který pod dohledem policie podal u policisty Jana Šebka křivé trestní oznámení na vyšetřovatele Zadehova případu. Vyvolal tím kárné řízení proti policistům, nařknutým v trestním oznámení, ale také trestní stíhání Jana Šebka a advokáta, který jej k němu uvedl. Tím, že vložil do stroje křivé trestní oznámení, roztočil jeho kola. Zřejmá trestnost jeho počínání i netečnosti policistů, kteří je sledovali od počátku až do konce, nikoho neznepokojuje.

Je možné, že vývoj zahájeného případu lze ovlivnit využitím osobních kontaktů a účelové motivace orgánů. Příkladem může být kauza chomutovských fotovoltaických elektráren podnikatelského klanu Zemků. Na začátku bylo trestní oznámení, založené na náhodném zjištění, že přílohou žádosti o licence byly padělky revizních zpráv. Logické by bylo trestní řízení proti padělatelům. Ale profesionální posedlost vyšetřovatele a dozorujícího státního zástupce věc rozvinula v monstrproces, do něhož nakonec byly zataženy jako obžalované také předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková a její podřízená Michaela Schneidrová. Závažnost obžaloby účelově zdůraznil žalobce Radek Mezlík vědomě nepravdivým tvrzením, že Zemci žádali o licence, přestože elektrárny nebyly dokončeny ani zčásti. Věděl velmi dobře, že elektrárny byly dokončeny až na zcela nepatrné nedodělky, jež neměly vliv na jejich provozuschopnost. Ale z nějakých důvodů asi chtěl dosáhnout tvrdého potrestání obžalovaných, proto vědomě lhal a jeho lež vědomě akceptoval a přetavil v drastické tresty soudce Aleš Novotný. Kruté rozsudky senátu Aleše Novotného nad Alenou Vitáskovou a Michaelou Schneidrovou v dalším řízení neobstály, ale přesto jim přinesly nesmírné psychické utrpení a Michaela Schneidrová musela dokonce strávit sedm měsíců ve vězení. Za účelově vyvolané lze považovat i trestní stíhání Aleny Vitáskové kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní Energetického regulačního úřadu. Oznámení podal bývalý zaměstnanec společnosti ČEZ, která díky různým krokům Aleny Vitáskové přišla o hodně peněz. V jiném, dosud živém případě, podal stamilionový dlužník trestní oznámení na svého věřitele a zájem vyšetřujících policistů podporoval přísliby výhodného zaměstnání po jejich odchodu do civilu a darováním klobás a slivovice. Orgány činné v trestním řízení považovaly popsané ovlivňování policistů za neškodné. Dlužník nepravomocně dosáhl svého: není lepší obranou proti věřiteli než dostat jej za mříže. Malá investice do vstřícnosti policistů je mimořádně efektivní.

Vyvolání účelového trestního řízení proti veřejným činitelům je zvlášť nebezpečné, protože kromě katastrofických dopadů do osobních životů postižených má neblahý vliv na chod státu a politické a společenské dění. Obvinění vykonávají mimořádně náročné profese, samy o sobě odčerpávající jejich síly. Vedlejší zátěž tlaky z trestního řízení musí být dlouhodobě neúnosná. Alena Vitásková, nakonec pravomocně zproštěná, doplatila zdravotními potížemi. Denně vidíme na televizních obrazovkách důkazy o činorodosti a plném vytížení povinnostmi Andreje Babiše. Opakované zpochybňování jeho osobnosti kvůli trestnímu stíhání mu určitě práci neusnadňuje. K tomu všemu původci pronásledování obou zmíněných nepřihlíželi, když se rozhodli zaútočit. Samozřejmě, oba měli možnost zahodit výsledky svého úsilí, opustit funkce a věnovat se pouze obhajobě. Byl by to ale nepřijatelný trest za úspěch, nejspíš provázený vyklizením pole ve prospěch pidižvíků, kteří je nedokázali porazit v otevřeném střetnutí.

Tím ovšem nechci říci, že by měla kauza Čapí hnízdo vyšumět do ztracena. Pouze jsem poukázal na pochybnost výchozích úvah iniciátorů trestního řízení před podáním trestního oznámení. Když už se ale stalo a řízení probíhá, musí být dovedeno do konce podle pravidel právního státu.

Nedůvodné vyvolání účelového trestního stíhání by měl stát trestat, ale netrestá a obvykle ani po pachatelích nepátrá. Dodnes nikdo neví, kdo se pokusil o zničení politické kariéry bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka účelovým vyvoláním jeho trestního stíhání, které bylo zastaveno pravomocným usnesením státního zástupce. Důkazní situace tehdy dávala naději na zprošťující rozsudek. Po zastavení trestního stíhání vypukla dvouletá „válka žalobců“, která rozvracela státní zastupitelství a zpochybňovala důvěryhodnost tohoto úřadu v očích veřejnosti. Na ni navazoval pověstný proces sedmi žalobců na ochranu osobnosti proti Marii Benešové, který důvěryhodnosti justice neprospěl. Prvoplánovou příčinou vypuknutí zmíněných jevů bylo netransparentní ukončení trestního stíhání, ale prvotní bylo samo trestní oznámení, bez něhož by škodlivé následky nenastaly. Původci zmatků by zasluhovali potrestání.

Není mi známo, že by se v jiných evropských státech zneužívala k politickým účelům kriminalizace politických odpůrců v podobném rozsahu jako u nás.

Rubem účelového vyvolávání trestního řízení je naopak ochrana vybraných osob proti trestnímu stíhání. Nahrává tomu i skutečnost, že nárok občanů na objasnění a potrestání každého útoku proti jejich právům není ústavně právně zabezpečen. Klidně proto může spát skupina státních úředníků, kteří v r.2010 vydali směrnici, jež umožnila řadě fotovoltaických elektráren neoprávněně odčerpat ze státního rozpočtu možná až stamiliony Kč. O jejich klidné spaní se stará stejný žalobce Radek Mezlík, o němž jsem se zmínil výše. Klidně může spát skupina pachatelů z řad soudců a státních zástupců, kteří nepovolili obnovu procesu odsouzenému, když za jeho nespáchaný trestný čin byl pravomocně odsouzen jeho skutečný pachatel. Nad jejich beztrestností bdí Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Porušení zákona v neprospěch obviněného konstatoval Nejvyšší soud ČR rozsudkem, jednání pachatelů bylo vědomé a úmyslné a způsobilo škodu nejen jejich oběti, ale i státu, jenž vyplatil odškodné. Podle mého laického úsudku, ověřeného konzultacemi s několika trestními právníky, pachatelé asi naplnili skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. Přesto se nenašel kárný žalobce, který by je poslal před kárný soud, ačkoli osloveni byli postupně všichni přicházející v úvahu. Když marně vypršela objektivní procesní lhůta kárného řízení a padlo trestní oznámení, skončilo založeno ad acta u NCOZ pod dohledem místně a věcně nepříslušného státního zastupitelství, do jehož rukou se věc dostala díky společnému úsilí Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně.

Na pozadí výše uvedených poznatků soudím, že Pavel Zeman svým vystoupením maskoval neblahou skutečnost. Pojmenování jednotlivých prvků zla je prvním krokem, umožňujícím přijetí nápravných opatření. Z tohoto pohledu jeho projev napomáhá zakonzervování nepřístojností.

Jeho vystoupení má ale navíc svou stránku politickou, společenskou i ústavně právní. Není tak zlé jako trestní oznámení, které v souvislosti s kauzou „katarského prince“ podala tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová na popud občanského aktivisty Jana Šinágla na ministra Pavla Němce (po drsném policejním prověřování bylo odloženo). Nicméně jde o velmi závažný akt zpochybnění vysokých ústavních činitelů. „Triumvirové“ odvozují své postavení buď přímo od vůle voličů nebo od důvěry Poslanecké sněmovny, či v případě Marie Benešové od důvěry předsedy vlády a prezidenta republiky. Naproti tomu Pavel Zeman je podřízeným vlády, které vděčí za své postavení a má jí věrně sloužit. Jeho mesianistická snaha povyšovat státní zastupitelství i sebe osobně nad nadřazené státní orgány nemá oporu v Ústavě ani v zákonech a dokonce ani v zahraničních zkušenostech. Ve srovnání s „triumviry“ je jeho mandát nicotný. Přesto jej použil v jejich neprospěch a zastřel současně pravý stav v orgánech činných v trestním řízení. Nabízí se otázka, zda nezneužil svého postavení.

Je paradoxní, že souběžně lidé na demonstracích volají po jeho neodvolatelnosti. Žádný evropský stát nemá neodvolatelného nejvyššího státního zástupce či generálního prokurátora, pokud vůbec je taková funkce zřízena. V r. 2018 německý spolkový ministr spravedlnosti odvolal spolkového generálního prokurátora „na hodinu“ a nepotřeboval k tomu ani souhlas vlády. Ve Spolkové republice Německo a v Rakousku mají státní zástupci právní postavení státních úředníků. Postavení, kterého se pro státní zastupitelství dožaduje Pavel Zeman, asi neexistuje v žádném evropském státě.

1) Trojjediný = v jedné osobě předseda hnutí, předseda vlády, obviněný