Kdo by si nechtěl po pracovním týdnu protáhnout tělo a nadýchat se čerstvého vzduchu? Kdo by nechtěl vzít na hory děti, které celý týden sedí často ve velmi špatně větraných učebnách a na chodbách mají nosit respirátory? A navíc se blíží pololetní a jarní prázdniny.

Vzato selským rozumem by to neměl být žádný problém. Řada tuzemských lyžařských areálu je dosažitelná i pro jednodenní lyžování. Celkový počet lyžařů v jednotlivých střediscích lze snadno omezit. Na vleku či na lanovce mohou jet pouze rodinní příslušníci, případně jeden lyžař samostatně. Ve frontě se bude dodržovat předepsaná vzdálenost, v krajním případě si na cestu nahoru lyžaři nasadí roušku. Jednodušší to snad ani už být nemůže.

Mnozí lidé mají ale smůlu. Jsou to ti, kteří se svobodně rozhodli, že nepodstoupí „očkování“ podmínečně schválenou látkou. Jsou to ti, kteří nemoc sice prodělali, ale od té doby jim již uplynula úředně stanovená doba. Na to, aby celý pracovní týden strávili v uzavřeném prostoru jim stačí dobrozdání jakéhosi ne příliš spolehlivého testu. Na sjezdovku však nemohou ani s testem snad o něco spolehlivějším.

„Očkování“ proti onemocnění způsobené koronavirem je svobodná volba každého jednoho člověka a nikdo by neměl nikoho za jeho rozhodnutí diskriminovat. To se ale v současné době bohužel děje.

Jen by mě zajímalo, zda si ti „šťastlivci“, když brousí kopec nějakým tím svým telemarkem, uvědomují, že se stali součástí jakési neférové hry mocných.