Zato vím, proč Jiřímu Pospíšilovi nevěřit.

Těch důvodů je víc, ale zůstaňme stylově u dovolených. Zvláště když média v těchto dnech opět řeší Topolánkovu dovolenou v Toskánsku. Tři roky po aféře, kdy se v slunné Itálii sešli Topolánek, Řebíček, dnes mediálně slavný Janoušek, Dalík, ale i významní právníci či podnikatelé, stojí za to se vrátit k roli Jiřího Pospíšila v kauze, která zřejmě odstartovala Topolánkův konec. Poté, co Pospíšil tehdy pod tlakem důkazů musel novinářům přiznat, že i on byl ve stejné době na stejném místě na dovolené, najdeme v tomto příběhu nesrovnalosti dokazující, v čem spočívá jeho mediální umění.

Byla to soukromá dovolená, byl jsem tam s kolegou Jurečkem, aktivním politikem ODS, žádným lobbyistou, a byl jsem s ním v Itálii už potřetí, zdůvodňoval tehdy Jiří Pospíšil. S vehemencí sobě vlastní Aktualne.cz tvrdil, že šlo o čistě „náhodné a krátké “ setkání, ani dovnitř nešli, jen do zahrady na chvilku se podívat na výhled na moře.

Říká se, že náhoda je krásná zakuklenost, ale exministr spravedlnosti měl zřejmě důvod „ zakuklovat“. Jiří Pospíšil se totiž podobného setkání zúčastnil již rok předtím. Bylo to na stejném poloostrově a ve stejném hotelu kam chodil Topolánek s Martinem Romanem a se skupinou podnikatelů a lobbistů hrát golf. Byl tam tehdy služebním autem, s ochrankou ministerstva spravedlnosti a strávil tam mnohem delší čas než o rok později, kdy aféra zmítala médii v Čechách. Nechce se věřit, že na podobnou návštěvu zapomněl, a už vůbec ne na „náhodnou“ trefu stejného hotelu. Stejnou ztrátou paměti pak zřejmě trpí i jeho kmotr Roman Jurečko. I on totiž nedávno pro média, když mu připomněla v souvislosti s odvolání Jiřího Pospíšila toskánskou aféru, tvrdil, že když „náhodou“ potká expremiéra, není nic špatného na tom, když ho pozdraví. Opravdu není... Kdyby to byla pravda.