Smutné je, že společenskou poptávku po zpoplatnění zdravotní péče vnesli do společnosti relativně mladí lidé. Ti mají, ačkoliv do zdravotního systému zdaleka neinvestovali tolik co lidé, kteří celý život pracovali, zvrácený pocit, že na nemocné v důchodovém věku společnost doplácí. Marně na této změně hledám něco pozitivního.

Zároveň si kladu otázky. Bude nákup nadstandardní péče podléhat záručním lhůtám, jako každé jiné zboží? Kdo bude, v případě, že si koupím lepší kloub s udávanou životností na 20 roků, platit novou operaci a kloubní náhradu, když praskne těsně po dvou letech užívání? Změní se s Novým rokem délka záruční doby? Bude to u zdravotnického materiálu stejné jako u automobilů, kde záruční lhůtu nad zákonnou lhůtu garantuje výrobce? Nebo se, jak je u nás "dobrým" zvykem, pacientovi oznámí, že svůj život nepřizpůsobil kvalitě a povaze kloubní náhrady? Jestli to bude veřejný zdravotní systém a pacient, pak se musím opět ptát. Kdo pacientům zaručí, že zdravotnické preparáty budou mít reklamou garantovanou kvalitu, která výrobce opravňuje stanovit cenu, která se stane nadstandardem? Kdo pozůstalým zaplatí odškodné, když nekvalitní kloub bude příčinou další operace, kterou pacient nedej bohu nepřežije?

Tyto a podobné otázky si musí klást každý, kdo si uvědomuje, že jakýkoliv zákazník má svá práva a výrobce povinnosti. Jednou z nich je nešířit klamavou reklamu. Právem zákazníků a nadstandard platících pacientů obzvlášť musí být, že jim to co kupují bude slibovanou dobu sloužit. Nemusím snad připomínat, že kloubní náhradu jsem použil jako příklad a že se záruka ve zdravotnictví musí vztahovat na vše, co pacienty přinutilo si říct: "No nekupte to".

Více:
Standard a nadstandard odmítá většina Čechů

##PROFIL 1150##

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE