„Rozpočtové určení daní“ – to je jedno z témat, které hýbe momentálně naší zemí.  Ministerstvo financí, po dlouhých debatách a jednáních, připravilo nový model tzv. sdílených daní pro obce.  Kolem tohoto tématu se rozvíjí debata již několik let, bylo mnoho návrhů, jak celou záležitost řešit. Ddebata probíhala především ohledně kritérií, aby rozdělení bylo alespoň trochu spravedlivé.

Každá obec má svoje specifika, některé leží v horských oblastech a potýkají se každoročně se sněhovou kalamitou, jiné trápí záplavy. Některé mají obyvatel málo, ale obrovskou rozlohu, jinde je to přesně naopak.

Nejhůře jsou na tom obce v příhraničních oblastech, např. Osoblažsko. Obce v této lokalitě téměř vymírají, neboť nemají na základní provoz. A přesně z těchto důvodů je nutno říci, že stanovení kritérií nikdy nebude úplně spravedlivé.  Přesto se zdá, že kritéria, která se objevila v návrhu novely, by mohla být přijatelná téměř pro všechny a jsou tím optimálním východiskem.

V tomto období, především díky iniciativě Hnutí starostové a nezávislí a Sdružení místních samospráv, za účinné podpory TOP 09, získal tento materiál svoji konečnou podobu. Byli s ní seznámeni téměř všichni starostové malých obcí a vášnivě o ní diskutují. Cílem návrhu novely je posílit rozpočty malých obcí, především obce s počtem 1 000 až 10 000 obyvatel pocítí tuto změnu velmi výrazně.  Sníží se tak rozdíl  sdílených daní na občana nejbohatší Prahy ve srovnání s občanem nejmenší obce na trojnásobek.  Ještě před pár lety to bylo 6,5 násobek, což je považováno všemi  starosty malých sídel za hodně diskriminační.

Schválením novely se do tohoto systému dostane 13,5 mld Kč, z toho 7 mld na úkor dotačních programů z národních zdrojů. Starostové tento krok velmi vítají, neboť dotační zdroje jsou velmi problematická oblast, kterou mnozí z nás vnímají jako velice prokorupční. Navíc dotace nejsou nárokové, některé obce je získat umějí, jiné si na ně nesáhnou – z různých důvodů, mnohdy právě finančních, neboť nemají na finanční spoluúčast. Díky tomuto kroku bude pro vedení obcí mnohem jednodušší plánovat rozvoj svých municipalit, tedy investice či větší opravy, neboť budou mít finanční prostředky tzv. jisté a mohou s nimi počítat.

Návrh ovšem počítá s cca 5 mld, které by měly být kráceny čtyřem městům – Praze, Ostravě, Plzni a Brnu. U těchto měst dojde ke ztrátám, ale aby se mohly s nižšími příjmy vyrovnat, měla by být  jim vyplácena po dobu 4 let kompenzace. V uvedených 4 městech žije 2 mil lidí, v ostatních 8,4 mil lidí.  Tato města byla po mnoho let zvýhodňována, neboť měla zvláštní přepočítací koeficient a tuto výhodu mají dodnes.  A právě tato města nyní bijí na poplach.  Mezi nimi např. představitelé Ostravy tvrdí, že Ostravu  čeká smrt. Je to vyjádření samozřejmě hodně emotivní a nadnesené. Postoj pana primátora je  pochopitelný, jako správný „šéf“ města se má starat o příjmy, ale na druhou stranu  nikoho nezajímá, jak se dalších 6 tisíc obcí vyrovnává se svými rozpočty. A všichni víme, jak složité je zvládat provoz školních a předškolních zařízení, kulturních domů, financovat hasiče a jiné aktivity. Mnohé obce taktéž zajišťují státní správu, která není kryta v plné výši příjmy ze státního rozpočtu. Ale co je největší problém, je budování kanalizačních sítí a čistíren odpadních vod – problém téměř neřešitelný. A nikdo se neptá, zda na to obec má či nemá.

A ještě jeden starostovský pohled. Mnoho lidí z velkých měst se stěhuje do venkovských oblastí a očekává, že budou mít k dispozici požadovanou infrastrukturu, např. školku a základní školu na požadované úrovni a s patřičným vybavením. Pokud stav zařízení těmto představám neodpovídá, vozí děti do škol městských a obec pak musí financovat provoz zařízení s nenaplněnou kapacitou a fixními náklady. A příjmy na žáka jdou jinam. Jak se má malá obec vyrovnat s těmito záležitostmi?  Buď je starosta velmi schopný a zajistí dotace nebo šikovný není.  Setkávám se i s tím, že někdy zastupitelstvo malé obce nemá odvahu zvednout ruku a schválit výdaje na projektovou dokumentaci, která představuje stovky tisíc korun, i pro další výdaje, jako jsou např. výdaje pro agenturu, která zpracovává žádost, a mnoho dalších.  A pak je tu také obvykle potřeba uzavřít úvěrové smlouvy na průběžné financování projektů a nezanedbatelná je již zmíněná finanční spoluúčast.  Tyto problémy velká sídla nemají,  aparát specializovaných pracovníků, vysoký finanční rozpočet, možnost provedení analýz a dalších podkladů usnadňuje rozhodování  a snižuje míru rizika v případě neschválení dotace či nějakých problémů.    

Ano, je velký rozdíl mezi fungováním malé obce a velkých měst. A my všichni starostové malých obcí jsme navíc přesvědčeni, že umíme mnohem lépe hospodařit  než velká města. Jsme pod neustálým dohledem, všichni nás znají, nikdo z vedení ani úředníků není anonymní, jak je to ve velkých městech se sty tisíci obyvatel.

A když to takto zvážíme, vyvstává otázka: proč by měl být daňový výnos na občana tak rozdílný?  Městská sídla samozřejmě plní i další role, ovšem cílový stav - trojnásobný rozdíl - by měl tyto rozdílnosti zcela zohlednit.

Podpora mezi starosty, bez ohledu na stranickou příslušnost, je obrovská a věřím, že se nám uvedenou novelu zákona podaří prosadit.  A prosím všechny starosty, kteří ještě neoslovili „své“ poslance, aby tak učinili v co nejkratší době.  Je třeba všechny přesvědčit o nutnosti změny, aby tato diskriminace konečně skončila. Na stránkách Hnutí Starostové a nezávislí je k dispozici kalkulačka, na které si může každý zjistit, o kolik se příjmy jeho obce po zavedení nového RUD dle návrhu zvýší. Myslím, že se starostové malých obcí budou radovat.

Ing. Ludmila Bubeníková
starostka obce Velká Polom  a poslankyně Parlamenrtu ČR (Hnutí starostové a nezávislí)