Navíc, všechny tyto tři státy čelí velkým vnitřním potížím a Řecko je například ekonomicky nesoběstačné, natož aby bylo schopné  efektivně kontrolovat své hranice. Českým občanům se může zdát, že problémy těchto středozemních zemí jsou nám cizí, ale opak je pravdou -  italské hranice se dnes staly i těmi našimi.

Hlavním problémem je, že nemáme dostatečné fondy, abychom udrželi v plném provozu naše loďstvo a letectvo s 9ti tisíci vojáky, nasazenými v misích u našeho pobřeží», prohlásil Giuseppe De Giorgi, šéf generálního štábu italského námořnictva. Prakticky to znamená, že Itálii se nemusí vůbec podařit zadržet novou vlnu imigrantů a může tak dojít i k humanitární katastrofě.  Situace je o to horší, že podle vyjádření italské vlády je očekáván ještě větší nápor, protože přistěhovalci dnes masivně neimigrují « jen » z ekonomických důvodů, ale nově kvůli válečným konfliktům, které vypukly v Sýrii, v Mali a ve Středoafrické republice. Dalším faktorem je, že Silvio Berlusconi podepsal dohodu s bývalým lybijským diktátorem Kaddáfim o tom, že výměnou za finanční podporu se Lybie zavazuje k větší kontrole svých hranic, které byly tradičně nejvíce využívány imigranty, odplouvajícími k evropským břehům. To ale po válce v Lybii a změně tamního režimu skončilo, a tato země se znovu stala volným průchodištěm vystěhovalců.

Denně čtu v novinách i na internetu, že bychom měli lépe chránit naši republiku před « nepřizpůsobivými » imigranty přicházejícimi z Afriky či Středního východu. Je to očividně velice populistické, ale já se raději pragmaticky ptám,  kde doopravdy končí naše hranice ? 

Vstupem do Evropské unie v roce 2004 jsme rovněž akceptovali vstup do Schengenského prostoru, který umožňuje volný obchod, ale také neomezený pohyb osob. Z Itálie, Řecka či Španělska k nám tudíž může přijít kdokoli, aniž by byl kontrolován.  Je to fakt, který nám nemusí vždy vyhovovat, ale pro který jsme se dobrovolně zavázali, a jenž je využíván našimi podnikately, studenty, či jen obyčejnými českými občany, kteří chtějí  svobodně cestovat. Problémy, které z toho naopak mohou vyplynout, bychom měli řešit společně na evropské politické scéně, tedy v Evropském parlamentu. EU by měla přidělit speciální dotace státům, které čelí masivnímu přílivu imigrantů, a které nejsou schopné zajistit kompletní ochranu hranic Unie, tedy i našich. Dále by se měly ostatní státy zapojit se svými armádními jednotkami do hlídkujících misí a koordinovat své akce s Evropskou agenturou pro řízení operativni spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské Unie (FRONTEX). Situace je vážná, a proto bychom měli jednat co nejrychleji, protože v sázce je nejen ochrana našich hranic, ale také životy přistěhovalců, kteří se pouštějí do nebezpečných odysseí.