Tato diskuse má dva základní důvody: První spočívá v tom, že systém evropského přerozdělování již funguje v prostoru EU27 několik let a jsou s ním již konkrétní zkušenosti včetně různých korupčních kauz nevyjímaje případ bývalého hejtmana Ratha. Druhý důvod spočívá v tom, že se v současné době rozhoduje o tom, jak bude toto evropské přerozdělování fungovat v období let 2014-2020. Pro občany je přitom důležité rozumět tomu, jak tento systém funguje a co prosazují státy, vlády a politické strany. Pojďme se tedy na to podívat podrobněji.

Nejdříve je nutné říci, že přerozdělování na úrovni EU je poměrně malé, činí pouze cca 1%HDP. Celkový objem rozpočtu EU je ročně cca 120-130 mld. euro a tento rozpočet je vždy sestavován jako vyrovnaný. Tyto údaje by měly samy o sobě brzdit přehnané nadšení veřejnosti, médií i politiků z toho, že tyto "fondy" mohou nějak zásadně ovlivnit hospodaření jednotlivých států. Opak je ale pravdou. Veřejné mínění je neustále médii i politiky ubezpečováno v tom, že "evropské fondy" jsou pro nás i jiné státy EU zásadním faktorem. Budiž jasně řečeno, že tomu tak není. A to z jednoduchého důvodu. Na národní úrovni se stále přerozděluje cca 40-45% veřejných výdajů, přičemž část z nich obhospodařují obce, část kraje a největší část národní vláda.

Výdaje evropského rozpočtu je možné rozdělit do tří hlavních kategorií. 1. Evropské fondy, které činí cca 50%, 2. Výdaje na Společnou zemědělskou politiku EU (SZP EU), které činí cca 40% 3. Ostatní, které činí cca 10%. Když mluvíme o "evropských fondech" máme tedy na mysli zhruba 0,5%ˇHDP, které se na evropské úrovni přerozděluje. Je pravdou, že dopad těchto fondů do jednotlivých států je rozdílný, protože základní myšlenkou těchto fondů je pomáhat v rámci tzv. evropské solidarity slabším státům, regionům, městům a dalším subjektům. V důsledku tohoto principu se státy EU27 dělí na ty, kteří dostávají více než platí a na ty, kteří dostávají méně než platí. My od roku 2004, kdy jsme vstoupili do EU, patřime dosud stále do skupiny těch, kteří více získávají než platí.

Evropské fondy měly vždy za cíl provádět v praxi myšlenku evropské solidarity t.j. pomáhat těm slabším, aby se dotahovali na ty silnější. Cílem tedy bylo sbližování hospodářské a sociální úrovně v prostoru celé EU. Pokud si položíme otázku, zda je v tomto úsilí EU úspěšná, tak musíme s politováním konstatovat, že není. Přesvědčivým důkazem pro toto tvrzení je současný stav Řecka, Portugalska nebo Španělska. Všechny tyto státy již více než 20 let čerpají poměrně velké prostředky z těchto fondů, ale výsledkem tohoto procesu není jejich dotahování se na úroveň průměru EU. Naopak dochází k jejich zaostávání a propadání se zpět. Případ Řecka je velmi výmluvný. V případě nových členských států EU ze zemí střední a východní Evropy (SVE) je čerpání těchto fondů zatím mnohem kratší, ale už nyní je jasné, že žádný zázrak v žádné z těchto zemí tyto fondy nepřinesly a to včetně České republiky.