Děkuji, paní předsedkyně. Takže ještě jednou, vážená Poslanecká sněmovno, dovolte mi předeslat, že senátní návrh novely zákona č. 372/211 Sb., o zdravotních službách, je věcnou úpravou, která řeší problémy praxe. Je výsledkem společného jednání České lékařské komory, Svazu pacientů České republiky a senátorů.

V Senátu byl schválen 48 hlasy ze 60, proti nebyl nikdo. Doufám, že Sněmovna bude tento návrh novely zákona nahlížet stejně, tedy v jeho věcné podobě.
Novela upravuje jen ta ustanovení zákona č. 372, která v praxi přináší problémy pacientům, zdravotníkům i zdravotnickým zařízením, resp. jsou v praxi nesplnitelná. Jejich nutné obcházení dělá nejenom v praxi problémy, ale podle přesvědčení Senátu také podrývá autoritu práva obecně. Takto silně to vnímal Senát Parlamentu České republiky a věřím, že vnímání Poslanecké sněmovny se nebude od tohoto postoje lišit.

Hlavními principy navrhované úpravy je pět oblastí. Za prvé - a to je oblast, která byla mediálně asi nejznámější - jsou to nově formulované podmínky poskytování zdravotních služeb nezletilému pacientovi a osobě zbavené způsobilosti k právním úkonům tak, aby nebyl požadován souhlas obou rodičů resp. zákonných zástupců s poskytnutím zdravotních služeb. Jde o to, že zvláště u malých dětí, pokud se odloží péče i u úkonu, který nevypadá na první pohled jako úkon život zachraňující, může dojít ke komplikacím, zhoršení zdravotní situace malého pacienta, a to si samozřejmě nikdo nemůže přát. To uznal i pan ministr zdravotnictví Heger. My jsme chtěli tuto situaci řešit ještě v době před prázdninami. Proto jsme i v Senátu zkrátili všechny formální lhůty pro projednání této novely zákona. Bohužel se to nepodařilo. Ale já bych přesto zde na vás chtěla apelovat, abychom neprodlužovali projednávání tohoto bodu.

Jeden příběh za všechny. Napsala mi maminka dívky, která dovrší v těchto dnech 13 let. Protože otec dívky je v zahraničí, nekomunikuje s rodinou, maminka nemůže naplnit požadavek zákona a nemůže tedy nechat dívenku očkovat proti karcinomu děložního čípku. I takovéto důsledky současně platná právní úprava návrhu zákona o zdravotních má.

Druhé ustanovení se týká omezení povinnosti opakovaně po 30 dnech poskytovat, a to prokazatelně, tedy s písemným podpisem pacienta, informace o jeho zdravotním stavu. Navrhujeme, aby tato povinnost byla omezena pouze na případy, kdy pacient požádá o to, aby mu informace byla poskytnuta.

Má to vazbu na sankce vůči lékařům. Jistě uznáte, že je obtížné při plném provozu, při vytíženosti zdravotníků v této chvíli, aby lékaři sledovali u každého jednotlivého pacienta lhůty, kdy s nimi mají hovořit opakovaně a prokazatelně o jejich zdravotním stavu. Navíc je to nesmyslné ustanovení u chronicky nemocných. A naráží to také - a to musím zdůraznit - na právo pacienta informace o svém zdravotním stavu nechtít.

Za třetí navrhujeme vyřazení tzv. úchopu pacienta z výčtu omezovacích prostředků. V praxi člověk, který má potíže s hybností, potřebuje podporu zdravotníka. To podle současně platné úpravy může být považováno za úchop a tedy omezovací prostředek a zdravotník může být sankcionován. Stejně tak může nastat případ u dětských pacientů. Je přece běžná praxe, že jestliže chce dítě zklidnit, sestřička si ho vezme na klín. Zase - může to být považováno úchop, který je zařazen mezi omezovací prostředky a mělo by to být hlášeno soudu. To je v praxi naprosto nepředstavitelná situace.

Další, čtvrtou oblastí je zrušení povinností oznamovat soudu, pokud je pacient na základě svého souhlasu nebo na dobu kratší osmi hodin omezen ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem. Jde tady samozřejmě zase o to, že pacient dá souhlas, ať už dopředu nebo pozdější souhlas ve lhůtě do 24 hodin.

Nebo je jeho, a teď cituji "volný pohyb nebo styk s vnějším světem" - to je právní formulace - "omezen na dobu kratší než osmi hodin." Zase, je to v zájmu pacientů, je to v zájmu jejich bezpečnosti. Je zajištěno i právo pacienta na vyslovení se k této záležitosti.

Toto ustanovení se nedotýká ochrany svobody člověka. To musím zdůraznit, protože o tom byla debata i v Senátu. Je to procedurální ustanovení, které stanoví, kdy je takové omezení nutné ohlašovat soudu a kdy ne. Moji kolegové lékaři k tomu doplňovali spousty případů, kdy pacient je omezen v pohybu, protože je napojen na přístroje. Hlásit tyto situace soudu zase asi nemá úplně logiku.

Poslední záležitost této novely, tedy páté ustanovení, se týká doplnění osob oprávněných nahlížet do zdravotnické dokumentace o zástupce profesních komor. V rámci povinností stanovených zákonem č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárenské komoře. Jde tady zase o zájem pacienta. Jestliže dojde ke stížnostem pacientů, jsou to především odborné společnosti a komory, které se mohou a musí fundovaně vyjádřit k tomu, zda stížnost byla oprávněná, případně hledat nápravu. K tomu samozřejmě musí mít přístup do zdravotnické dokumentace, protože jinak jejich vyjádření nemůže být relevantní.

Na závěr chci podotknout, že návrh je v souladu s ústavním pořádkem i právem Evropských společenství, slouží k naplnění práva každého na ochranu zdraví zakotveného v čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Chci také zdůraznit, že tento návrh nebude mít dopady do státního rozpočtu ani do dalších veřejných rozpočtů v negativním smyslu. Naopak, jsem přesvědčena o tom, že oproti současně platné úpravě, té, která platí od 1. dubna letošního roku, bude mít naopak novela tohoto zákona pozitivní dopad, protože ušetří spoustu zbytečné administrativní zátěže jak zdravotnickým zařízením, tak soudům.

Dovoluji si vás tedy požádat o schválení tohoto návrhu. Děkuji.