Odborové hnutí v Evropě tehdy přijalo za svůj požadavek zkrácení pracovní doby. Na návrh předsedy Americké federace práce (AFL) S. Gomperse bylo pařížským kongresem rozhodnuto právě 1. máje organizovat velkou mezinárodní demonstraci tak, aby se konala ve všech zemích světa v jednom stanoveném dni, kdy dělníci, pracující budou požadovat zkrácení pracovní doby na 8 hodin. My si připomeneme tento svátek v době, kdy Českou republiku zmítá nejen hospodářská krize, ale i krize politická a mravní.

 

Věci, jako jsou jistota práce a odpovídající odměny za ni, sociální a zdravotní péče, které lidem připadaly donedávna jako naprostá samozřejmost, se dnes znovu stávají předmětem zvýšeného zájmu nejen dělníků, ale i ostatních pracujících.

 

Znovu se roztříštěné odborové hnutí a jeho předáci učí hledat shodu v obhajobě zájmů zaměstnanců. Znovu je na pořadu obrana nejen výše mezd, platů, boj proti propuštění z práce a za důchodový systém, ale i samotný osmihodinový pracovní den. Ten dnes vůbec není zcela jednoznačnou záležitostí, zrovna tak se na pořad dne dostává i boj proti černé a dětské práci. Většina vlád členských států EU a Evropská unie jako celek, pod vlivem finanční a hospodářské krize, útočí na práva pracujících, snaží se snížit cenu lidské pracovní síly a uchovat co největší míru zisku a soukromovlastnický charakter jeho přerozdělení. Lidem tvrdí, že je to jediná cesta ke snížení veřejných dluhů a překonání hospodářské krize. I současná česká pravicová vládní koalice se chová stejně. Volá po falešné solidaritě velké většiny společnosti s úzkou vrstvou nejbohatších.

 

Snaží se zpružnit představami o volné pracovní síle vázáné krátkodobými a jen částečnými úvazky trh s pracovní silou. Útočí na systém zdanění příjmů pracujících, omezuje sociální a zdravotní výdaje, zavádí (a poté dál zvyšuje) regulační poplatky ve zdravotnictví. Snaží se kapitalizovat důchodové zabezpečení. Petr Nečas tuto skutečnost jasně doložil svými slovy v pátek 27. dubna, když se jménem své staré vlády ucházel o novou důvěru stávajících i bývalých vládních poslanců. Odmítl sociální důvody veřejných protestů v České republice, především největší polistopadové demonstrace z 21. dubna. Jasně občanům  ČR vzkázal, že jeho vláda se bude řídit zájmy nadnárodních raitingových agentur, bank a korporací, nikoliv zájmy velké většiny lidí. Toto sdělení by mělo být komunistickou levicí, ostatní opozicí, odbory a občanskými iniciativami bráno vážně. Zájem finanční oligarchie, tak určující pro Petra Nečase, požene českou společnost do stále větší chudoby a náš stát do postavení jakési polokolonie. Morální rozměr hospodářské krize promítající se do stále větší míry politické korupce ohrožuje českou státnost, otevírá nástup extrémní pravici a posiluje i nebezpečí fašizmu.

 

Sobotní demonstrace v Praze, organizovaná odborovými svazy, občanskými iniciativami za podpory opozičních politických stran, vyjádřila tři základní požadavky lidí: zastavení protilidových reforem, odstoupení vlády a vypsání předčasných voleb. Vyjádřila základní přání většiny společnosti. Nečasova vláda a zbytky vládní koalice tyto požadavky chtějí přehlížet. Pro komunistickou opozici jsou to však požadavky základní.