Zaujala mě informace, že vláda v tomto týdnu projednala materiál s názvem, ve kterém stanovuje dotační programy, prostřednictvím kterých jednotlivá ministerstva rozdělují peníze neziskovkám všeho druhu na jejich aktivity. Při bližším seznámení s tímto dokumentem se lze dočíst poměrně zajímavých čísel.

Předně mnohé asi překvapí, že ze státního rozpočtu bylo neziskovému sektoru mezi lety 2006 - 2014 rozděleno více než 55 mld. Kč. Zatímco v roce 2006 stát této oblasti rozděloval 5,5 mld. Kč, v roce 2014 už to bylo více než 7,5 mld. Kč. Při hrubém srovnání je to částka, která odpovídá ročnímu rozpočtu některého z "menších" ministerstev, např. ministerstva zahraničních věcí. Tím to však nekončí, neboť státní rozpočet není jediným zdrojem veřejných prostředků pro neziskové organizace, které mohou být samozřejmě také příjemci peněz z rozpočtů samospráv. V součtu pak dle vládního materiálu neziskovky např. v roce 2014 získaly z veřejných peněz více než 15 mld. Kč.

To jistě není zanedbatelná částka a domnívám se, že je na místě oprávněná otázka, zda tyto prostředky jsou vynakládány skutečně účelně a užitečně. Ano, mnohé neziskové organizace se věnují řadě pro společnost přínosných aktivit a jejich existence je opodstatněná. Dobře vím, jak kritický je nedostatek peněz v sociální a zdravotní oblasti, jak nejsou peníze na léky či základní pomůcky, jak trpí venkovský sport, jak mizerné peníze ze státu doputují na spolky na vesnicích, které jsou v dané komunitě jediným aktérem společenského dění i pomocníkem v nesnázích. Tak v čem je problém? Proč stále chybí peníze? Kde se podělo těch 15 miliard Kč? A kdo nejvíce vydělal na strmém růstu státních dotací neziskovkám?

Bohužel jsem se již opakovaně přesvědčil o tom, že mnohé neziskové organizace na veřejných penězích spíše parazitují. Daně nás všech netransparentně utrácejí za nesmyslné "projekty pro projekty". Třeba pod záminkou uměle vykonstruované a líbivé svaté války proti korupci vyvíjejí činnost, která ve výsledku představuje nárůst byrokracie, regulace a další zatížení veřejných rozpočtů.

Proto se domnívám, že je na místě, aby se veřejnost soustředila na důslednou kontrolu toho, kam tyto miliardy skutečně tečou. Jednoznačně zastávám názor, že je třeba zvýšit transparentnost hospodaření těch, kteří sami nejvíce volají po transparentnosti. I proto jsem např. v souvislosti se schvalováním zákona o registru smluv podporoval to, aby se v nějaké podobě tato norma vztahovala také právě na neziskové organizace, napojené na veřejné finance.

Rád bych zároveň na toto téma otevřel seriózní diskusi a diskutoval o nových pravidlech, která odstraní pijavice a naopak přinesou peníze těm neziskových organizacím, které skutečně dělají bohulibou činnost.