Na předním místě je to křesťanské náboženství – tradice, ze které vyrostly společenské instituce a hodnoty v evropském prostoru sdílené. Pro všechny státy dnes integrované v Evropské unii je společným politickým jmenovatelem demokratický, tedy nenásilný způsob výměny vlády. Odklon od těchto zásad by byl zničující.

 

Pokus o integraci evropských zemí a států není na rozdíl od toho, jak takové procesy probíhaly v dějinách, dílem silného panovníka nebo diktátora. Integrace evropských států do Evropské unie je v celé své podstatě okolnostmi vynucený sňatek z rozumu. V tom tkví i mnohé přirozené potíže odehrávající se v průběhu celého procesu. S ohledem na ně nepreferujeme federální uspořádání. Integraci si nicméně vynutila vlastní vnitřní evropská „hloupost“, díky které vyšly z evropské půdy dvě světové války. Ty těžce podrazily síly evropského ducha na světovém kolbišti. Hospodářská, organizační i politická globalisace světa ostatně

Evropě i nám nedala a nedává jinou šanci, než své síly – ve společenství spojeném společně sdíleným prostorem, sdílenými hodnotami, kulturou i hospodářskou tradicí – sdružit. Po půlstoleté zkušenosti, kdy naše země byla satelitem a vazalem ruské komunistické říše, je zpochybňování našeho vstupu a členství v Evropské unii velmi napováženou. Soudný odpovědný člověk by nikdy neměl na systematickou 50 let trvající likvidaci českých elit a svéprávnosti celé společnosti, nemluvě o hospodářských důsledcích, zapomínat.

 

„Pravda a láska“, která měla „zvítězit nad lží a nenávistí“, a jejímž důsledkem je dnešní mravní a společenský rozvrat, by nás měla utvrdit v tom, že nám nezbývá nic jiného, než bez všech ilusí svoji zemi včlenit do evropských struktur; tím nejlépe posloužíme zájmům naší vlasti. To tedy znamená prosazovat uvnitř evropského společenství a společně se státy blízkých zájmů a podobných názorů, v rámci přijatých pravidel, zájmy a názory našeho vlastního společenství a země a také udělat vše pro to, aby celek kráčel správným směrem. Dnes je zejména nutné se zasadit, aby byly zvráceny některé velmi nebezpečné trendy, kde hlavním z nich je narůstající ignorance ke křesťanským kořenům Západu reprezentovaná antidiskriminačním třeštěním, politickou korektností a dalšími podobnými protipřirozenými záměry, přičemž ve způsobu implementace některých z nich lze jen obtížně přehlédnout totalitarizující prvky. Aktuálně je případné poukázat na útok na instituci rodiny, kterého jsme svědky (nejen) ve Francii. Vnější ohrožení, např. militantní islám, a politika a zájmy mocností, především Ruska, které se v posledních pěti stech letech nevyznačuje ničím jiným, než imperialistickými výboji nebo alespoň zasahováním do vnitřní politiky států ve svém okolním prostoru, jsou však nemilosrdné.