Ve svém vystoupení jsem hovořil o desetiletích bezstarostného života v Evropě. Ta usnula na vavřínech, zvyšovala spotřebu na dluh, neinvestovala, zaváděla si třicetipětihodinový pracovní týden a najednou vidí, jak ji Asie i Latinská Amerika předbíhají. K tématu jsem se také vyjádřil ve svém sobotním komentáři:

„Každý den se setkávám s argumentem o nevhodnosti zvyšování daní v době krize. Musíme se však podívat pravdě do tváře. Nenacházíme se totiž v době běžného cyklického výkyvu ekonomiky, ale v době strukturální krize nevídaných rozměrů. Desítky let vlády v Evropě přifukovaly životní úroveň na dluh a domácnosti se závazků nebály. Růst na dluh však není možný donekonečna. Řešení těchto problémů si nyní vyžádá čas a náprava bude doprovázena recesí či stagnací. Nelze čekat, že se nás to nedotkne – jen těžko rychle změníme hospodářskou orientaci na Evropskou unii. Z toho důvodu si prostě musíme zvyknout, že nás může čekat dlouhé období nízkého nebo záporného růstu.“

V žádném případě se má slova netýkala pracovitých a poctivých lidí, jak se to někteří snaží účelově zkreslovat a vytrhávat z kontextu celého mého vystoupení. Netýkala se ani sociálně potřebných občanů.

Miroslav Kalousek

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.