Znárodňovali a loupili kde se dalo a co se dalo. A říkali tomu vláda lidu. Jejich nenasytnost neznala mezí a nějaký čas z toho, co nakradli, dokázali uspokojit a oblbnout řadu lidí. Jejich řádění se pochopitelně nemohlo vyhnout ani církvím a náboženským společnostem. Tam se loupilo zvlášť dobře.

Po listopadu 1989 stála společnost před problémem, jak komunistická zvěrstva alespoň částečně zmírnit. Někde se to podařilo lépe, jinde hůře. Právnické osoby – lidová družstva, ale i mnozí další, přes snahu KDU a k naší lítosti, ostrouhali. Církve a náboženské společnosti nedopadly o mnoho lépe – přes existenci blokačních paragrafů, přes rozhodnutí Ústavního soudu,přes přísliby politických reprezentací,se nedělo nic. A to Sociální demokraté byli osm let ve vládě a mohli tak snadno naplnit své církevně fondové vize. Až pod tlakem obcí se problém začal řešit a postupně se dospělo do dnešní situace, kdy je uzavřena dohoda mezi všemi dotčenými církvemi a státem a kdy tuto dohodu má potvrdit zákonodárce. Obě strany musely ze svých představ hodně slevit.

Ne církve, ale Národohospodářská fakulta Vysoké školy ekonomické v Praze došla k závěru, že stát tím, že „převzatý“ státní majetek spravuje, ročně z něj získává cca 3 mld Kč (v dnešních cenách) a církvím na jejich činnost přispívá pouze cca 1,4 mld Kč. Církve nechtějí refundaci tohoto ušlého zisku a že by to za 60 let bylo hezkých pár desítek miliard! Dohoda řeší jen částečnou finanční náhradu za majetek, který už vydán být nemůže a naturálně vrací to, o co církve požádají a zároveň doloží , že jim to k 25.únoru 1948 nezpochybnitelně patřilo. A tento akt pouze částečné spravedlnosti je současnou sociálnědemokratickokomunistickou ad hoc koalicí prezentován jako loupež století. Za nadšeného hýkání závistivého davu a podpořen trapnými a urážejícími billboardy. Vůbec se nedivím jednoznačné a ostré reakci církví – vždyť kdo je tady loupežník a kdo je tady okradený a postižený?

V době , kdy Jiří Paroubek tyl na pražských Restauracích a jídelnách a kdy současná věrchuška sociální demokracie chodila do Pionýra, seděli mnozí z těch, kteří jsou teď napadáni, v komunistických kriminálech. Ale pozor – ti, kterým je dnes narovnání vztahu mezi státem a církvemi proti mysli, by si měli uvědomit, že hospodařit s cizím majetkem se nemá. A že teď jde sice o majetek (nemilovaných a nesnášených) církví, ale že může jít vbrzku také o majetek každého z nás. Už nám to tato parta jednou – po únoru 1948 – předvedla. A zvyk je železná košile.

Ing. Jan Kasal
autor je členem Celostátního výboru KDU- ČSL

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.