Zdá se , že volební zákon pro volby do parlamentu, je shledáván jako velmi přitažlivý námět. V krátké době se již tři prezidentští  kandidáti vytasili se svými náměty.  Jak P. Sobotka, tak J. Dienstbier i V. Dlouhý přicházejí se svými představami,  jak stávající zákon o volbách do Sněmovny změnit. Není divu. Dosud účinný zákon je totiž paskvil k pohledání.  Jako dědictví opoziční smlouvy aplikuje naprosto nesmyslně jinak užitečný D´Hontův systém na čtrnáct velmi různě velikých volebních krajů. Výsledkem může být  mimo jiné i to, že strana, která získá na republikové úrovni nejvíce hlasů, nemá zdaleka zaručeno také nejvíc mandátů. A tomu se říká „ Poměrný volební systém. Takže  mnozí přicházejí  s pokusy o nápravu. Proč to jsou právě kandidáti na úřad prezidenta , nevím. Prezident bez zákonodárné iniciativy  totiž mnoho nezmůže.

Ač nekandidát na tento úřad, dovolím si jeden námět také předložit. Mnozí, hlavně stávající senátoři , mne nebudou mít rádi. Stejně tak asi ani volební giganti z minulých a předminulých voleb, kterým na zisk jednoho mandátu stačil podstatně menší počet hlasů než ostatním politickým stranám. Jedině správce státní kasy by něco málo ušetřil.

Věc je prostá – Senát by se postupně přetvořil na reprezentaci krajských zastupitelstev ( podle velikosti jednotlivých krajů) . Ze stávajících senátorů by o svůj mandát nikdo nepřišel , prostě by dosloužili a na jejich místo by krajské zastupitelstvo nominovalo svého člena. Za čtyři roky by byl Senát už tvořen jenom krajskými reprezentanty. Neprojednával by všechny zákony – pouze ústavní. Volil by ústavní soudce a jeho souhlas by byl nutný i v případě dalších  vyjmenovaných zákonů.  Současný pingpong se všemi zákony  mezi stranicky hlasující Sněmovnou a stranicky hlasujícím Senátem totiž opravdu  nenaplňuje úmysl ústavodárce.(  Byl jsem jedním z nich – takže alespoň jednoho :-)) . A  představa  o fungování Senátu složeném z vyprofilovaných osobností  byla tehdy opravdu diametrálně odlišná od dnešního stavu.

A volby do Sněmovny ?   Kombinace většinového a poměrného systému. Sto mandátů by získali budoucí poslanci v jednomandátových volebních obvodech ( obdobně jako dnes senátoři), druhá stovka by byla zvolena z jediné celorepublikové  kandidátní listiny politických stran (jako na  Slovensku, nebo u nás u voleb  do Evropského parlamentu).  Takto uskupené dvě komory  - plně profesionalizovaná Sněmovna a Senát( s minimálním aparátem a náklady) , který by se scházel jen několikrát do roka k závažným záležitostem, by se mohly dle mého soudu  dobře ( tedy lépe než dnes)  zhostit legislativních potřeb  naší desetimilionové země. Mám dobrou představivost , takže už teď vidím množství  odpůrných  argumentů od ústavních i neústavních expertů. Nevadí, ale za přemýšlení to snad stojí. Co myslíte?