Na jednu stranu nelze premiérovi upřít sebevědomé vystupování, na druhou stranu je nutno konstatovat, že tato sebedůvěra nemohla pramenit z argumentační jistoty. Podle obsahové prázdnosti odpovědi by spíše mohla plynout z vědomí, že mu nikdo nemůže nic konkrétního prokázat. BIS i GIBS jsou jemu podřízené organizace a nedomnívám se, že by nalezly odvahu jej prověřovat a už vůbec rozporuplné je, kde by takové informace skončily. Evidentně u „šéfa“, tedy pardon, po edukaci pana premiéra, u nadřízeného.

Otázky Radka Johna zněly:
1. Pane premiére, věděl jste o odvolání policejního prezidenta předem?
2. Pane premiére jaký je Váš podíl na odvolání policejního prezidenta Lessyho?
3. Věděl jste o faktu, že bude vzneseno křivé obvinění?
4. Jak budete řešit selhání ministra vnitra v tomto případu?
5. Jak budete řešit protiprávní jednání GIBS?

Odpovědi premiéra mohly zmást veřejnost, ovšem zasvěcené kruhy mohou pouze kroutit hlavou nad tím, jak hadovitě se vykroutil z konkréta na jednotlivé odpovědi a tedy i z odpovědnosti jako nadřízeného této organizace.

Nejprve premiér v odpovědi edukoval. A hned dvakrát. Jednou v polemice o tom, co je šéf a co nadřízený. Poté i citoval ze zákona, podle kterého je vyloučeno, aby o zmiňovaných skutečnostech věděl jak pan Bílek, tak i on. Ovšem na plná ústa to nevyvrátil a zřejmě ani nemohl. Také se vrhl do polemiky o termínu prasknout. Zabít bezduchým plácáním o nepodstatnostech v rámci důležitých kroků vlády ovlivňujících svobodu země, je vlastně také umění. Ovšem k objasnění citovaných otázek nedošlo a premiér nevysvětlil nic z podstaty tohoto trestuhodného útoku na nezávislost policie, tedy jak kdysi prohlásil, na bandu policejních plukovníků.

V závěru navíc zpochybnil čistotu výběrového řízení vedené Radkem Johnem a v rámci invektiv na VV se snažil odvézt pozornost házením špíny na jiný subjekt. Typický jev, který nastává při ztrátě argumentace, ovšem v tomto případě pouze odhalila naprosto netransparentní proces jmenování Červíčka. Vedle tohoto aktu je půlroční proces, vrcholící krizí vlády, naprosto křišťálovým příběhem.

Nedivím se morálnímu úpadku země, protože ji již delší dobu řídí morálně padlí jedinci, pro které jsou pojmy čest a morálka neznámé a stejným způsobem i přistupují k základním demokratickým nástrojům – interpelacím, které raději znehodnotí, než by se přiznali. Základem je udržet moc, potom uspokojit kmotry a dále nic. Premiérovo kličkování v kauze Lessy je signifikantní pro styl jeho vládnutí.

Pravdou je, že pokud by se premiér přiznal, muselo by logicky následovat jeho odstoupení z funkce a to by mu kmotři nemuseli dovolit. Proto se raději ztrapní bezduchými výpady a nejednoznačnými vyjádřeními v rámci interpelačního procesu. Jedno, že jde o jednu z nejvyšších ústavně zakotvených kontrol. Pokud to situace umožní, devalvuje i ji.

V politice platí, že žádný krok není bezdůvodný, tedy i jmenování pana Červíčka do funkce bude mít další návaznosti na personální opatření v polici a povede k oslabení intenzity vyšetřování zásadních politických kauz. Ostatně návod, jak se dá využít GIBS i pro velmi nepopulární politické kroky, již byl napsán a aplikován na Petru Lessym. Věřím, že v policejní struktuře bude tato změna dále rezonovat a budou následovat obdobná personální opatření. Domnívám se, že tak jako má ministr obrany vojenské zpravodajství jako nástroj k ovládnutí armády, potom ministerský předseda má GIBS, jako „klacek“ na policii.

Je smutné, že samotní voliči nemají v ruce žádný „klacek“ na neupřímné premiéry , až slizce se vykrucující ze zodpovědnosti k tomuto národu.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.