Nástrojem k prosazování toho, co je správné a co už ne, je (u nás v demokracii) několik institucí s obrovskou mocí, umožňující novodobou korekci předkládaných názorů, myšlenek a postojů. Řadím mezi ně Stálou komisi pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, Radu České televize, Radu Českého rozhlasu, Radu České tiskové kanceláře a Radu pro reklamu. Tyto orgány svorně a důsledně dohlíží nad tím, co lidé v demokracii na počátku třetího tisíciletí v České republice mohou vidět, slyšet a číst. Nesmíme informovat o mladistvých pachatelích trestných činů, abychom je prý chránili. Naprosto nevyváženě jsme informováni o útocích na příslušníky menšin (v takovém případě dokonce můžeme psát o etnické příslušnosti obětí), ovšem o útocích na příslušníky většiny média mlčí (v takovém případě zase nesmíme psát o etnické příslušnosti útočníků). Zatímco média jsou plná oslav Evropské unie a jejích úspěchů, žádoucí skutečnou oponenturu tohoto současného jediného správného myšlenkového proudu v médiích nenajdete (dokonce jsme došli tak daleko, že děti ve čtvrtém ročníku ZŠ se učí o státech Unie v předmětu, který se nazývá Vlastivěda (!). Když chcete v dnešní době napsat názor, který se neshoduje s oficiálním, na islám, jste xenofob. Když o povalečích, jste rasista, když o nutnosti úcty ke státu a národu, jste šovinista. 

(pozn.: V tomto kontextu jistě není bez zajímavosti, že mezinárodní organizace Reportéři bez hranic vydala nový žebříček, ve kterém hodnotí státy podle svobody tisku a možnosti novinářů a všech obyvatel vyjadřovat bez obav své názory. V dokumentu tvrdí, že vývoj právě v Evropské unii je varující, když i v některých zemích s dlouhou demokratickou tradicí začíná být problém se svobodným vyjadřováním názorů. V souvislosti s tím, co se v Evropě i ve světě děje, jistě nikoho nepřekvapí, že na řebříčku od minulého roku klesají takové státy, jako je Francie, Řecko, Portugalsko, Bulharsko, Rumunsko, Srbsko, Kosovo, Turecko... (zpráva v originále zde)