Halík vzpomínal: Ve Vatikánu bílý kouř a já dostal telefonát z České televize

Tomáš Halík úvodem rozhovoru řekl, že přestože jeho vztah s papežem nebyl tak blízký jako s předchozími papeži, František mu byl mimořádně drahý. „Papež byl velice blízký mému srdci. Neznal jsem se s ním natolik dobře jako s předchůdci. S papežem Františkem jsem se setkal asi čtyřikrát nebo pětkrát. Vždy jenom krátce za přítomnosti dalších osob.“

Dojemný osobní dopis z Vatikánu

Halíka potěšilo, když se dozvěděl, že se jedna z jeho knih dostala přímo k papeži. „Potěšilo mě, když prezident Papežské teologické akademie si vyžádal jednu mou knížku, že ji osobně předal papeži. Papež si vyžádal moji adresu, tak jsem čekal. A přišel velice srdečný osobní dopis, kde papež říká, že přečetl s radostí mou knížku. Vložil mi do toho svaté obrázky a poslední větu říká: Modli se za mě, budu se modlit za tebe. Ten dopis mě velmi dojal,“ popsal Halík v Interview ČT24.

A jedním slovem Tomáš Halík ke vzpomínce na papeže Františka doplnil: „Samozřejmě, papež byl papežem mého srdce a mého života.“

Poté se vrátil k dojmu, který na něj papež František při osobních setkáních udělal a co bylo na jeho osobnosti mimořádné. „Jedna věc je osobní dojem, ten byl okouzlující. Jeho charisma bylo nesmírné, a o tom, myslím, že dnes hovoří lidé na všech kontinentech – jeho bezprostřednost, lidskost, smysl pro humor, spontaneita a prostota. To bylo strašně důležité,“ doplnil teolog.

Podle Halíka bylo na Františkovi zcela zřejmé, že to, co říká, nevychází z naučených rolí, ale ze skutečného duchovního základu. „Je neuvěřitelně dobře poznat, jestli člověk, který něco káže a veřejně říká, jestli je to něco, co má naučené, co má ve své roli, anebo jestli to jde z jeho srdce, jestli za tím stojí svým životem. A myslím, že ta přesvědčivost papeže Františka pro každého, kdo nebyl duchovně slepý, byla právě v té pravdivosti – že za tím stál celým svým životem,“ řekl Halík.

Jednoduchost jako životní styl i poselství

Františkův způsob života byl podle Halíka důležitým signálem, který překvapil i samotný Vatikán. „I ten styl jeho života, který byl vždy velmi prostý. Ať už byl arcibiskupem v Argentině, tak jezdil veřejnou dopravou a sám si vařil. Překvapil samozřejmě tímto stylem i Vatikán, kde už to nebylo tak běžné,“ pokračoval Halík.

Vzpomněl i na moment, kdy byl František zvolen papežem – právě v době, kdy sám přednášel. Už tehdy bylo podle něj zřejmé, že půjde o výjimečného papeže. „Tenkrát jsem měl přednášku a doprostřed toho přišlo, že už je bílý kouř. Ve Vatikánu byl zvolen papež. Dostal jsem telefon z České televize, jeli jsme to komentovat. Pamatuju si, že ty první okamžiky byly velice výmluvné. Přišel bez té papežské parády ve prosté bílé klerice, oslovil ‚buona sera‘, nejdříve poprosil lidi, aby se za něj pomodlili, než jim dá to papežské požehnání. Už ty první kroky byly tak velice výmluvné.“

Zároveň vyjádřil pochybnost, zda jeho nástupce bude vůbec schopen navázat na Františkův jedinečný styl. „Bude to mít strašně těžké jeho nástupce, který asi ho nemůže úplně napodobovat, nemůže se asi od základu vrátit k tomu stylu, který tu byl předtím. Jsem zvědavý na ty první okamžiky vystoupení toho nového papeže,“ míní Halík.

„Karneval skončil.“ Symbolické gesto, kterým začal František svůj pontifikát

Jedním z prvních kroků papeže Františka po jeho zvolení byla výrazná gesta odmítnutí okázalosti a důraz na prostotu. Tato rozhodnutí si dodnes mnozí připomínají jako zásadní signál jeho přístupu k úřadu. Často se dodává citát, že on tehdy řekl: Karneval skončil.

František se například rozhodl nenastěhovat do tradiční rezidence v Apoštolském paláci, ale zvolil prostší ubytování v domě svaté Marty. Podle Halíka šlo o jasně promyšlené gesto. „V okamžiku, kdy byl papež František zvolen, pamatoval na chudé. A to, že si zvolil jméno František, je významné. František je symbolem chudoby, prostoty, ale zároveň také veliké otevřenosti směrem k jiným lidem, k jiným kulturám,“ dodal Tomáš Halík.

Duchovní odkaz, který přetrvá

V tomto kontextu, že svatý František z Assisi, podle něhož si papež zvolil jméno, byl i historickou postavou mezináboženského porozumění, pokračoval: „Svatý František je známý tím, že v době křižáckých válek se vydal bez zbraně pěšky do sultánova tábora a hovořil s tím sultánem. Od té doby mají muslimové svatého Františka z Assisi ve velké úctě. Jeho jméno je velmi symbolické, a i tímhle směrem pokračoval v tom, co zahájil papež Jan Pavel II. a co je dědictvím druhého vatikánského koncilu: mezináboženský dialog.“

Papež František stejně jako jeho předchůdci kladl důraz na vztah nejen k židovské komunitě, ale i k muslimům. „V tom mezináboženském dialogu Jan Pavel II. udělal zásadní krok směrem k židovské komunitě. Papež František také mnohokrát zdůrazňoval blízkost k židům. Udělal také významné kroky k muslimské komunitě. Je to neobyčejně důležité v našem světě,“ uvedl Halík.

Vyjádřil přesvědčení, že papež František zanechal hlubokou stopu, která bude mít trvalý význam i pro budoucnost světa a církve. „Myslím si, že stopa papeže Františka bude v našem světě trvalá a dlouhodobá,“ řekl Halík. Papež František byl jezuita, tudíž si dobře uvědomoval, že není možné vládnout silou moci, ale že je potřeba, aby vám lidé uvěřili.

Neopomněl vyzdvihnout, že se papež František soustředil nejen na duchovní a intelektuální otázky, ale také na konkrétní problémy současného světa – především utrpení chudých, uprchlíků a klimatickou krizi. „Nestaral se jenom o intelektuální elitu, ale také o chudé ve světě včetně uprchlíků. To je dlouhodobý úkol – a papež František ho postavil do centra katolické církve. Byl také patronem ekologických snah – jako žádný jiný postavil ekologické otázky do centra katolické morálky,“ zmínil kněz a teolog Halík.

Otevřenost mladé generaci

Na papeži Františkovi rovněž Halík ocenil, že dokázal oslovit i mladé lidi a porozumět hodnotám, které jsou pro novou generaci zásadní. „Vystihl to, co je pro tu mladou generaci opravdu velice důležité, a to je ta ekologická odpovědnost a senzitivita vůči menšinám, minoritám,“ uvedl a poukázal na odvážná slova papeže Františka, která se podle něj zásadně lišila od zjednodušených představ o katolické morálce. „Papež František měl odvahu říci, že jestli si lidé myslí, že my křesťané jsme tu proto, abychom odsuzovali homosexuály, abychom odsuzovali potraty, kondomy a tak dále – tohle přece není srdce křesťanství. Že katolíci mluví především o těchto věcech? To je neurotická obsese,“ dodal Halík s odkazem na papežova slova.

„Ukázal, že to centrum katolické a křesťanské morálky vůbec je jinde. Je to ta solidarita k lidem,“ pokračoval Halík. Právě tato lidskost podle Halíka silně oslovila mladou generaci. „To je něco, co mladá generace velmi vnímá, proto měli papeže Františka tak rádi. A mají také veliký smysl pro důstojnost lidí, kteří jsou marginalizováni, kteří jsou menšinami, pro uprchlíky. A v tom se angažují mladí lidé. Papež František jim byl velkou inspirací a oporou,“ zdůraznil kněz.

František jako morální autorita světa

Papež František býval v médiích i mezi věřícími často označován za „progresivního papeže“. Podle Tomáše Halíka je ale takové označení zavádějící. Na otázku, zda byly Františkovy postoje politické, Halík odpověděl bez vytáček, ale s důrazem na hlubší význam slova „politický“. „Ano, ale v trošku jiném slova smyslu. Byl samozřejmě politickým papežem. Církev reprezentuje půldruhé miliardy lidí – čili značné procento obyvatel celé Země. To slovo ‚papež‘ má význam. Není jedno, co říká papež,“ poukázal.

František podle něj dokázal přesně pojmenovat charakter naší doby – jako zásadní civilizační přelom. „Jedním z největších přínosů je jeho známá věta, že dnes nežijeme jenom v epochách změn, ale ve změně epochy. Že jsme na prahu nové civilizační epochy. Tohleto říká od počátku svého pontifikátu. A dnes je naprosto zřejmé, že je to hluboká pravda. Dnes si to uvědomuje stále více lidí.“

Podle Halíka vstupujeme do doby, která je srovnatelná s přelomy, jako byla průmyslová revoluce či nástup internetu. „Ta doba, do které vstupujeme, je podobně převratná. Například umělá inteligence a řada dalších věcí prostě promění styl naší civilizace. A papež o tomhle velice jednoznačně hovořil.“

Rozpovídal se také o tom, že papež František byl jedním z prvních, kdo pojmenovali dnešní dobu jako dobu globálního konfliktu: „Také hovořil o tom, že naše doba je vlastně dobou jakési fragmentované třetí světové války. Mnozí si říkali – o čem to mluví? To bylo před dvanácti lety. Dnes to vidíme. Dnes stojíme na prahu možnosti opravdu jaderného konfliktu.“

Následně vyjádřil, že smrt papeže Františka znamená ztrátu nenahraditelné morální autority, kterou dnešní svět naléhavě potřebuje. „Proto také cítím ten odchod papeže jako úžasnou ztrátu. On byl jednoznačně největší globální morální autoritou našeho světa. A v této roli je nenahraditelný. Zvláště v této době takových napětí, kdy ta hrozba války je reálnou hrozbou – a doufám, že nenastane,“ řekl kněz.

Připomínka papeže Jana XXIII. a jeho role během karibské krize

V kontextu toho připomněl i historickou roli jiného papeže – Jana XXIII., kterého s Františkem srovnal. „Naposledy byl svět v takové situaci na počátku šedesátých let za karibské krize. A tam tenkrát papež Jan XXIII., který byl velmi blízký papeži Františkovi a připomínal mi ho, sehrál úžasnou úlohu zprostředkovatele mezi Chruščovem, Sověty a Kennedym, když hrozila válka.“

Právě proto jsou podle Halíka dnes morální autority vzácnější než ty politické nebo vojenské. „Zprostředkující role papeže v politických konfliktech je důležitá. Je morální autoritou. A v dnešním světě jsou morální autority dokonce důležitější a vzácnější než ty mocenské,“ dodal teolog Tomáš Halík.

Papež František jako reformátor: Zahájil jednu z největších proměn v dějinách církve

Působení papeže Františka nebylo jen vnější, ale zasahovalo i hluboko dovnitř samotné katolické církve. Podle něj se František skutečně snažil proměnit její mentalitu a otevřít ji směrem k lidem, kteří byli dříve na jejím okraji nebo zcela mimo ni. František například podpořil zákonné uznání registrovaných partnerství pro homosexuály nebo zrušil tzv. papežské tajemství, které bránilo transparentnímu vyšetřování sexuálních deliktů v církvi.

Halík se zamýšlel nad tím, zda byly tyto kroky dostatečné. „Snažil se změnit církev jako takovou. To je něco, co musí nutně pokračovat. Tuto zásadní reformu církve není možné provést během několika let,“ uvedl a za klíčový prvek Františkovy vize označil synodální cestu – otevřený a kolektivní způsob vedení církve, který papež označil za program pro celé třetí tisíciletí.

Halík vidí Františka jako pokračovatele druhého vatikánského koncilu, který zásadně změnil přístup církve k modernitě a otevřel ji dialogu. „V dějinách církve jsou různé okamžiky, kdy nastávají veliké reformy. Poslední taková reforma byl druhý vatikánský koncil, který změnil strategii církve, jež se do té doby bránila modernitě. Přijal mnohé nejzralejší hodnoty moderního světa – možná trošku pozdě, ale otevřel cestu dialogu s ostatními křesťanskými církvemi.“

František podle něj měl mimořádnou schopnost oslovit i ty, kdo jsou mimo náboženské instituce – duchovně se hledající lidi, jejichž počet podle něj v současnosti narůstá. „Otevřel ten větší ekumenismus, dialog s ostatními náboženstvími, ale také s těmi lidmi, kteří jsou jaksi za hranicemi náboženství a náboženských institucí – těch duchovně hledajících se lidí a těch přibývá. A on byl schopen je věrohodně oslovit.“

„Čili on zahájil jednu z největších reforem v dějinách církve. Proto myslím, že vstoupí do dějin jako jedna z největších postav těch více než dvoutisíciletých dějin církve,“ řekl na závěr Halík a shrnul, co považuje za klíč k pochopení Františkova působení: „Snažil se změnit mentalitu církve. To je to klíčové slovo.“