Ocelářský průmysl nejen v ČR, ale celé Evropě opětně obdobím zkoušky životaschopnosti. Proto se na půdě ministerstva setkali odborníci z ocelářství, z oblasti životního prostředí, z oborů, aby se současnou situací zabývali.

České ocelářství a hutnictví musí přitom i bez globálních ekonomických problémů čelit mnoha výzvám. Ať už je to materiálová a energetická náročnost, nevýhodná geografická pozice Česka z hlediska dostupnosti surovin a dopravních cest či výrazné svázání s ekologickými předpisy.

Problémy ocelářského odvětví si plně uvědomuje i ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, který se osobně čtvrtečního semináře zúčastnil. "Jsou tři oblasti, ve kterých vám můžeme především pomoci. Konkrétně je to nastavení energetického mixu, tak aby byly zjištěny stabilní a laciné dodávky energie, podpora exportu na trhy mimo EU, se kterou počítá nová vládní Exportní strategie, a nastavení efektivního systému technického vzdělávání," prohlásil Kuba.

Zcela zásadním nejen pro ocelářství, ale i pro celkovou konkurenceschopnost země, je podle slov zástupců průmyslu také vytvoření rovnocenných podmínek a to zejména v oblasti ekologie, dostupnosti surovin a energií, podpory zaměstnanosti a celkové průmyslové politiky v EU, kde průmysl tvoří více jak 44 procent HDP.

"Posuzování konkurenceschopnosti jde nad rámec pouhého srovnávání cen, nákladů, ale zahrnuje i faktor inovací a investic. Navíc má své podmínky, jako je zásobování hlavními surovinami, jejich dostupnost, jistota dodávek energií, jejich cenové akceptovatelnosti," prohlásil ministr průmyslu a obchodu.

Účastníci čtvrtečního semináře se shodli, že budoucnost českého ocelářského odvětví ukazuje, že další úspěšný vývoj tohoto odvětví vyžaduje extrémní pozornost problematice ekologie a s tím související zavádění nových poplatků pro oblast ekologie a energetiky. Stejně tak nepřipustit přijímání legislativy, která nepostihuje všechny zdroje znečišťování a je diskriminující vůči průmyslovým odvětvím.

Východiskem ze současné složité situace pro ocelářský průmysl proto může být orientace na výrobu s vyšší přidanou hodnotou a zaměření se na financování výzkumu a vývoje například cestami společných programů a spolupráce na úrovni technologického partnerství s odběrateli.