Exekuce často do nebe volající - kdy dlužníci si dokonce nic nepůjčili, ale byli podvedeni - podvodník zfalšoval smlouvy a vzal auta na leasing nebo někdo ztratil doklady a jiný člověk na ně pak jezdil načerno tramvají. Nebo někdo osmdesátileté stařence nebo mírně retardované paní vnutil bezcenný vysavač či nádobí skoro za sto tisíc.

Samozřejmě nejsou v pořádku ani exekuce, kdy za skutečný dluh v řádu stokorun, tisíců až desetitisíců má dlužník naúčtované poplatky v řádu několika set tisíc. Když si někdo půjčí dvacet tisíc a nezvládá splácet, je to problém. Jenže když pak exekutor za takový dluh žádá 300 000 a dá do dražby dům za milion, pak je to zločin.

Co s tím? Od prvopočátku je jasné, že tady je třeba nějaké systémové řešení. Část problému se skrývá ve špatné práci justice a exekutorů, ale velká část problému je v absolutní neznalosti a bezbrannosti dlužníků - obětí vyděračů. Většina z postižených totiž není objektivně schopna řešit kvalifikovaně právní spor. Nemá peníze na právní služby a přiznejme - nemá k nějakému praktickému uvažování a hledání řešení třeba ani duševní schopnosti. Můžeme se zlobit na babku, že podepsala smlouvu, kterou nečetla a převzala pár hrnců, ale takový člověk je velmi snadno manipulovatelný a skutečně už nezvládá být racionální. A to platí i o jiných, mladších lidech. Ne každý má shůry dáno. Ostatně řešil jsem také několik právních kauz - včetně exekuce, kterou na mě naprosto neoprávněně chtěla uvalit Česká televize.  Myslím, že bez právníků bych byl bezradný. Tím spíš, že třeba i ve zcela jasném sporu třeba s paní Tachecí soud rozhodl naprosto šokujícím způsobem a zcela jasnou lež označil za právo novináře domýšlet si moje myšlenky.

První, co člověka napadne, je, že je třeba změnit nějak zákony - ale kupodivu není třeba. Už dnes, respektive stále, platí zásadní, ale veřejnosti neznámý paragraf 39 občanského zákona, který zcela jasně říká, že "Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům." Jinými slovy i platné rozsudky, které  jsou ale prokazatelně nespravedlivé, jsou z pohledu zákona neplatné. Pokud jste obětí podvodu a máte platit dluhy za podvodníka, tak každý rozsudek, který by takovou lumpárnu nařizoval, je neplatný. To se totiž příčí dobrým mravům až běda.

Samozřejmě platí také, že pokud Vám za deset pokut po několika stovkách napočítá exekutor svou odměnu 10 x 15 až  20 tisíc, pak je to nejen v rozporu s dobrými mravy, ale nově, pokud vím, také i v rozporu s rozsudky několika obecných soudů a údajně i s rozsudkem Ústavního soudu.