Slovensko dokonce dvakrát rychleji než Německo, jak to bývalo obvyklé u České republiky před 6 až 7 lety. Nečasova vláda tak prakticky vyvrací svou pochybnou ekonomickou tezi, že nemůže ovlivnit hospodářský růst. Nějaký vliv české vlády na českou ekonomiku tu asi bude.

Tento vliv je hluboce negativní i podle dalších hledisek. Po šesti letech naprosto stabilního vývoje státních financí, kdy byla zadluženost pod 30 procenty HDP, zažíváme od roku 2008 prudký vzestup podílu státního dluhu až na loňských 41%. Měli jsme tedy růst ekonomiky a stabilitu financí a máme růst dluhu a stagnaci až pokles ekonomiky. To je markantní změna. Klesá také konkurenceschopnost země, jak je to patrné ze zhoršování směnných relací v zahraničním obchodě, kde trpně přijímáme snižování cen.

Pokud jde o samotný vývoj hospodářství, těžko to mohlo dopadnout jinak, když vláda torpédovala spotřebu domácností, která tvoří 50 procent českého HDP (průměr EU je 58 procent). Tvrzení, že také škrty zaměřené na zdravotnictví, školství, kulturu či podporu bydlení jsou naprosto nezbytné, je třeba konfrontovat s faktem, že v České republice dosahuje tato a další individuální spotřeba z veřejných zdrojů necelých 11 % HDP. Nižší je pouze v Řecku, Bulharsku, Rumunsku a na Slovensku, uvádí Růžena Vintrová v posledním čísle Ekonomických listů, vědeckého časopisu CES VŠEM.

Je zřejmé, že vláda není schopna nabídnout nic reálného z toho, co slíbila. Země potřebuje zásadní změnu hospodářské politiky, která by přestala podvazovat produktivní potenciál, zmírnila dopady recese na obyvatelstvo a soustředila se na obnovu hospodářského růstu, bez kterého nelze uvažovat o stabilitě veřejných financí. Nic z toho však není možné, pokud budeme zemí, ve které ten, kdo nekrade, vypadá jako méněcenný.

Žádná ekonomika se nemůže vzpamatovat, dokud jí pouští žilou tunelování, korupce a systém zbytečných a předražených veřejných zakázek. Nástroje jsou známy, ale na začátku musí stát platný zákon o státní službě. Státní služba musí být stabilní, nestranická. Musí umožnit jasnou dělbu kompetencí i osobní odpovědnosti. Také politoložka Vladimíra Dvořáková ve své velmi zajímavé analytické knize „Rozkládání státu staví“ na první místo reálné nápravy přijetí zákona o státní službě, zákona o státních úřednících. Ať už je nový nebo obnovený, ať je původní nebo novelizovaný, hlavně ať skončí všechny vytáčky, které jej zatím dokázaly úspěšně blokovat.